Článek
V Rusku jste načal už svou šestou sezónu, neberete tuto zemi jako svou druhou vlast?
Po hokejové stránce se tam cítím velmi dobře. V Rusku jsem v každém klubu a městě vítaný a docela vážený trenér. Všichni víme, jaký je na mě náhled u nás v Česku...
Jaký?
To se musíte zeptat druhých. Říkám a dělám věci, které se u nás některým lidem nelíbí. Ale já jsem otevřený člověk. Jó, vím, že jsem na střídačce trošku jiný než v normálním životě. Jestli tohle třeba někomu vadí? Já jsem pohodovej člověk, bavím se s každým. Jen v Česku, kde je známým měřítkem i závist, je na mě náhled trošku jiný.
Trénujete v nejlepší evropské soutěži, navíc jeden z nejlepších týmů... Na poměry v českém hokeji si stěžujete. Proč byste se měl vracet?
Přece abych byl doma! Vrátit se chci určitě. Nevím, jestli budu pracovat v hokeji a mít ještě chuť. Protože práce v zahraničí je strašně náročná. Zvlášť v Petrohradu. Na jednu stranu je to obrovská čest, zároveň ale i strašný tlak, kdy musíte každý svůj krok obhajovat před vedením. Ale zatím mě to baví a odejít se nechystám.
Neříkejte, že k vám žádná nabídka z tuzemska nepřilétla. Vždyť třeba před dvěma lety jste Atlant Mytišči, který rozhodně nepatří k favoritům, dotáhl až ke stříbrným medailím v KHL...
Lhal bych, kdybych tvrdil, že se jeden český klub s nabídkou neozval. Ale já tohle nedělám, když mám podepsanou smlouvu. Vždy ji chci dodržet.
To byste alespoň trošku nezapochyboval ani v případě, kdyby vám hodila laso některá reprezentace? Trenéři přeci říkají, že trénovat nároďák je ta největší pocta.
Já už těchto rozhovorů nebo spekulací slyšel tolik, že dokud nepřilétne konkrétní nabídka, neuvěřím tomu. Třeba v minulosti jsme se o něčem takovém bavili ohledně slovenské reprezentace, ale já měl podepsanou smlouvu. Jim se nejspíš nelíbil systém, aby trenér nároďáku trénoval i jinde.
| Říha o českém brankáři Petrohradu Jakubu Štěpánkovi: |
|---|
| Jakub s námi do Prahy nepřicestoval, trénuje s druhým týmem Petrohradu. Jeho forma není taková, aby vystoupil mezi dva nejlepší gólmany. O gólmanech nikdy nebudu mluvit špatně. Ale když chytal, mužstvu se nedařilo a nevěřilo si. Chytl výborně, pak najednou udělal dvě chyby a zápas jsme prohráli. Pravdou také je, že oba dva další gólmani prokazují mnohem lepší formu. Říkal jsem mu, že teď musí trpět, být trpělivý a hodně pracovat, aby až dostane šanci, byl připravený. Asi to snáší těžce, nikdo z nás by to lehce nesnášel, ale realita je taková. |
Říkal jste, že domů se vrátit plánujete. Dovedete odhadnout, kdy to přijde?
Pokud mě práce v zahraničí bude bavit a nenastanou velké problémy vzniklé nějakou mou chybou nebo averzí k hráčům či vedení klubu, pořád si myslím, že mužstvu i hráčům mám stále co dát. Nejsem přeci tak starý trenér. A hlavně chuť mám pořád.
Co by vás tedy přesvědčilo dát Rusku sbohem?
Věřte mi, že to v žádném případě není otázka financí. Musí přijít naprosto seriózní a férová nabídka od docela slušného klubu, který mi poskytne záruky pracovat.
To může být leckde docela problém. Cítíte, že koučovat Petrohrad je doposud vaším kariérním vrcholem?
Je to pro mne obrovská pocta a top práce. Vždyť do Petrohradu vždy berou toho nejsilnějšího a nejlepšího trenéra.
| Říha o dnešním souboji s pražským Lvem: |
|---|
| Je určitě zvláštní hrát v Praze proti českému týmu. Už před sezónou jsem říkal, že Lev bude velmi silné mužstvo, hráli jsme s ním na turnaji v Doněcku. Povedl se mu začátek, což je nesmírně důležité. Bude to pro nás velmi těžké utkání. Sice vše ukáže až čas, ale myslím, že Lev v KHL uspěje. |
Bral jste to tak i na začátku minulé sezóny? To proti vaší osobě fanoušci Pitěru mohutně protestovali, nemohli vám totiž zapomenout angažmá v nenáviděném moskevském Spartaku.
Tam se jednalo o skupinu zhruba padesáti lidí, která tvrdila, že jsem těžký spartakovec. Pak ale viděli, co jsme loni dokázali (Říha dovedl Petrohrad do semifinále Gagarinova poháru). Mohli jsme sice dojít ještě dál, pořád je to ale největší úspěch Petrohradu.
Čím jste si tedy fanoušky získal?
Třeba v Mytišči, Spartaku i Pardubicích jsme před startem sezóny vždy měli s fanoušky schůzky. To v Petrohradu nebylo. Za mnou stála odvedená práce, předváděli jsme vynikající hokej. S každým se zastavím, popovídám a vyfotím se. Nemám s tím žádný problém. Právě kvůli tomu se všechno otočilo. Navíc si uvědomte, že Petrohrad vždy byl fotbalovým městem, a my měli téměř všechny zápasy vyprodané. To už o něčem vypovídá.
Jste hrdý, co jste v Rusku dokázal?
Ano. Ať už kvůli tomu, že jsem to dokázal já sám, ale i proto, že jsem Čech. Společně s Vláďou Vůjtkem a Markem Sýkorou se nám podařilo propagovat český hokej.
