Článek
V premiérovém utkání se Švýcary jste vypálil na branku snad desetkrát, přesto jste se gólu nedočkal. To je život, někdy člověk ze dvou střel dá dva góly, jindy máte osm ran a nic z toho. Švýcarský gólman měl i štěstí, ale měnit svůj styl kvůli tomu rozhodně nebudu.
Prý čekáte na nové hokejky... Věřte mi, že v tom to není. Čekám zásilku nových holí, ale s těmi, co mám teď, jsem taky spokojený.
Takže nervózní z nulové produktivity nejste? Ne, ne. Já těmito fázemi prošel už několikrát v NHL, ale i v Rusku, kde jsem pět zápasů nedal branku a pak jsem se trefil čtyřikrát po sobě. Čekám na ten první a pak se to protrhne.
Co můžete udělat, aby to bylo co nejdřív? Vůbec nic. Když jsem byl mladší, tak jsem na to neustále myslel, skoro jsem nespal. Teď už vím, že můžu být v klidu. Když hraji s takovými hráči jako tady, tak tam něco určitě spadne.
Myslíte, že problémy s organizací mistrovství a neustálé přesuny můžou tým rozhodit? Ono je to jedno. My tady máme velkou partu, což je pro mě skvělé. V Rusku jsem byl strašně zklamaný, že hráči mezi sebou nedělali žádné srandičky. Já tím naopak žiju. Přijdu ráno na zimák a hned pokecáme s klukama. Tady je to pro mě balzám.
V čem byla pro vás sezóna v Magnitogorsku pozitivní? Po roce v Rusku už si zvyknu na všechno. I táta mi řekl, jak je rád, že jsem to vydržel celý rok a nevrátil se uprostřed sezóny. Přitom jsem mohl jít do Švýcarska a mít klid. Mám nabídku do Ruska i na příští ročník. Je vynikající, ale já herně vyrostl v NHL a chci se tam vrátit. Tahle sezóna byla strašně dlouhá. Až skončí, tak odletím na měsíc do Kalifornie a odpočinu si. Až pak budu věci kolem hokeje řešit. Kdyby ale nebyla NHL, tak rok v Rusku ještě vydržím.
Kdo se vám teď po dobu mistrovství stará o dva dobrmany? Samozřejmě táta doma. Čtyřikrát denně si voláme. Ptám se, co dělají. Hned jak ve Vídni skončíme, tak se jim budu věnovat.
Měl jste po návratu z Magnitogorsku vůbec čas si je užít? Kouč Růžička mi dal volno, nemusel jsem na soustředění do Karlových Varů a deset dní jsem byl s nimi každý den. Navíc bylo pěkné počasí. U nás na zahradě Mates i Bibi strašně řádí. Loví ještěrky, myši. Lítají jak splašení. Hrozně moc už se těším na léto s nimi.
Cvičíte je nějak? Za dva roky, co je mám, mi je táta perfektně vychoval. Není s nimi žádný problém. Skvěle se o ně postaral. Nemusím si o ně dělat starosti.
Proč jste si vybral právě dobrmany, spousta lidí se tohoto plemene bojí. Když se jim člověk nemá čas věnovat, tak jsou jako zbraň, ale když jim dáte lásku a čas, tak jsou to nejlepší psi, co mohou být. Ti moji jsou hrozní mazlíci, ale k cizím lidem mají nedůvěru. Dobrman byl můj sen. Čekal jsem, až v NHL podepíšu větší kontrakt a budu si moct dovolit koupit dům, aby měli výběh. Když se to v Anaheimu povedlo, tak jsem neváhal a hned si je pořídil.
Už se vám stalo, že vás museli bránit? V Americe mi pošťák vlezl na zahradu a Mates proskočil zavřenými dveřmi a pěkně ho hnal.
Myslíte, že by se někdy postavili i vám? Říkali nám, že člověk musí tak po roce, kdy je má doma, dát najevo, kdo je pánem, ale Mates mě respektuje od první chvíle. Po výcviku, co mu dal táta, určitě nic nezkusí. Bibi je zase úplně něco jiného. To je posteláč. Když přijdu do restaurace, tak se hned s každým mazlí.
Často je ale musíte opouštět... Vždycky když musím odjet, tak to oba vycítí. Nechápu jak. Venku prořvou celou noc jako stádo vlků. Bydlíme naštěstí na samotě u lesa a nemáme sousedy.
Zvykají si těžce na nové prostředí? Dva roky se mnou lítají do Ameriky tam a zpátky a je to bez problémů. Čekal jsem to horší.
Jak to vypadá, když je převážíte autem, to mají speciální místečko? Já bych to neměl říkat, ale Mates mi sedí na klíně a Bibinka vedle mě.
Čím jste vůbec v Rusku jezdil? Byli jsme tam v klubu čtyři hráči z NHL a měli dohromady staré daewoo a půjčovali si ho navzájem. Tam je jedno, v čem jezdíte, když je venku minus 35 stupňů. Hlavně že jsme dojeli.
Jaký máte oblíbený vůz? Já jsem fanoušek Ferrari. Hodně fandím Schumimu. Líbí se mi, jak tu značku za poslední roky vytáhl nahoru. Ferrari mi zkrátka sedí, má svou historii. Navíc ta auta jsou vážně hezká.
Máte nějaký rychlostní rekord? Já nevím, proč mám tuhle image, že blázním po dálnicích. Samozřejmě že jsem si zkusil, kolik třeba corvetta zvládne, a vytáhl jsem to na 320. To jsem se ale hned zpotil a zpomalil. Už prostě tolik neblázním, mám o sebe strach.
Plánujete si pořídit domů ještě další zvířata? Ani ne, časově to stíhám tak akorát. Ono to stačí, protože táta má doma další čtyři psy.
Tatínek vás na ledě moc nevidí, je to velká motivace se před ním vytáhnout, když vás může sledovat v televizi? Chtěl jsem si ve Vídni zahrát, aby mě táta viděl. Nezáleží, kolik dám gólů, ale chci medaili.
Vy máte z národního mužstva pověst největšího svůdníka. Dá se pes využít i třeba k navázání známosti? Když byli Mates s Bibinkou ještě malincí, tak jsme vyšli v Kalifornii na pláž a občas nějaká slečna přišla, aby se hned vyptávala, jak se jmenují. Sem tam to pomohlo.
Jsou velké rozdíly v tom, jak se sblížit s Američankou, Češkou či Ruskou? No, to snad po mně nemůžete chtít... Čím víc jste na východ, tím je to lehčí.
To myslíte pro každého nebo jen pro vás? Já to beru ze svojí pozice a radši bych to víc nekomentoval.
Mezi hokejisty máte výraznou image. Barvíte si třeba vlasy, máte v tom nějaký vzor? Spíš si razím vlastní cestu. Hodně lidí mi říkalo, že mám vlasy jako Beckham. Ale mně se vždycky líbilo mít delší vlasy, i když v hokeji to občas vadí. Už mi táhne na třicet a začínám šedivět. Ještě pár let a taky se ostříhám.
Líbí se vám, jak Beckham spojil popularitu i s propagací módy a nastolil tak mezi sportovci nový trend? Docela ano, ale pořád se mi především líbí jako fotbalista.
Vy třeba chodíte na módní přehlídky? Ne, to byla spíš záležitost Patrika Eliáše. Mám dvě značky, které rád nosím, ale jinak si koupím, co se mi líbí. Když jsme ještě byli spolu v New Jersey, měli jsme dohodu s Hugo Boss. Od té doby nosím jejich věci, navíc mám velké slevy.
Co jste si na sebe koupil v Magnitogorsku? Spíš v Moskvě jsme vyráželi na nákupy. Ceny jsou tam ale daleko větší než v New Yorku nebo v Los Angeles. V Magnitogorsku jsem celý rok chodil v teplácích a snažil se mezi ostatní zapadnout.
