Článek
Zatímco ve světě má stále jméno Bukač svůj zvuk, doma se oficiálního uznání nedočkal. „V Severní Americe jsou tato ocenění brána jako samozřejmost a součást společenského života. V Evropě to zvykem nebylo, u nás to není tradicí vůbec. Tak je jen dobře, že něco podobného udělala Mezinárodní hokejová federace,“ vážil si pocty Bukač uvedený do Síně slávy IIHF během mistrovství světa v Moskvě.
„Jen za dobu, kterou jsem já zažil, u nás bylo tolik skvělých hráčů ... Hráči jako například Honza Suchý, Franta Pospíšil, Franta Tikal a další toho udělali pro československý i český hokej strašně moc. A když přijedu na nějaké mezinárodní setkání, tak ta jména znají po celé Evropě i ve světě Jenže dnešní manažerský způsob vedení společnosti zašlapává tyto zásluhy doslova do země. Mne osobně se to velmi dotýká a mrzí mne to,“ dal najevo nespokojenost.
Stále chodí na led, jako učitel
Za poslední roky navštívil většinu světových šampionátů, protože se účastnil trenérských konferencí. „Tohle je první mistrovství světa, kde sice trenérská konference není, ale zase jsem byl pozván při této příležitosti,“ vykládal kouč, který nemohl neokomentovat vystoupení české reprezentace. „Ono není jednoduché mistrovstvím světa vůbec projít a nám se situace s Německem dost zkomplikovala. Jako trenér dobře vím, jaké to je. Ale utkání s Kanadou ukázalo, že to mužstvo určitou sílu mělo,“ nechtěl situaci vidět příliš kriticky.
Naposledy stál na lavičce národního týmu v roce 1996, od roku 1991 se společně se synem věnuje hokejové škole pro mládež z celého světa, a na svůj současný život si nestěžuje. „Bojuju, daří se mi celkem dobře. Nabízíme kvalitní práci, dětem se maximálně věnujeme. Ta práce mi přináší potěšení,“ tvrdí muž, jenž i ve svých 72 letech stále chodí se svými svěřenci na led.
Na golf nejlépe ráno nebo večer
„Ale potřebuji denně aspoň půl hodiny cvičit, jinak bych nevydržel bruslit. Taky chodím tak dvakrát třikrát do týdne hrát golf,“ prozrazuje svou další vášeň. „Nejradši mám takový ten čas brzy ráno nebo pozdě večer. Když je to hřiště prázdnější, tak je to krásná šestikilometrová procházka,“ zasní se.
Práci si najde i v zimě, kdy jsou golfová hřiště zasypána sněhem a hokejová škola nefunguje. „Při dlouhých večerech se věnuji nějaké teoretické práci a občas něco napíšu,“ tvrdí. Na hokej občas vyrazí, ale spíše poblíž svého bydliště v Jindřichově Hradci. V Praze navštíví extraligové zápasy spíš výjimečně. Do hokejové Síně slávy IIHF s ním byli mimojiné uvedeni také bývalý vynikající hráč Josef Černý a in memoriam trenér Vladimír Bouzek.
