Článek
Cítíte, že teď už bude pro reprezentaci na šampionátu klíčový každý zápas?
Všichni víme, o co jde. V kabině jsme si řekli, že už nám prakticky začíná play-off nebo čtvrtfinále. Je to jenom v nás, Láďa Růžička to za nás neuhraje. Všechno je to o bojovnosti a nasazení, a v tomto směru si musíme sáhnout do svědomí. Zápas se Švédy je pro nás hodně důležitý a musíme za každou cenu vyhrát. Na ledě necháme všechno.
Nemůže se na psychice propadák s Nory přeci jen nějak podepsat?
Nesmí! V kabině jsme si to hned po zápase vyříkali. Bylo to mdlé, asi jsme do toho nedali všechno. Musíme to ale hodit za hlavu, už na to nemyslet a naopak udělat vše pro výhru nad Švédskem.
Myslíte, že je toho tým schopen?
Myslím, že určitě. Stojím si za tím. Dokázali jsme to na Švédských hrách, kde jsme porazili v silném složení hrající Rusko. Náš tým se od té doby moc nezměnil.
Pojďme k vám. Vždy jste byl brán za vyhlášeného kanonýra, letos jste ale v Magnitogorsku nastřílel jen sedm branek. Dokážete si vysvětlit, proč se střelecky tak trápíte?
Letos už jsem si tak nějak zvyknul, že šance neproměňuji. To není tím, že bych byl skeptický nebo na to v tréninku kašlal. V předešlých letech jsem měl štěstí, spadlo mi tam všechno a teď se to malinko otočilo. S tím člověk nic neudělá. Jednou je dole, jednou nahoře.
Může v tom hrát roli i fakt, že jste začátek sezóny kvůli zranění zmeškal?
Hned první zápas po zranění jsem dal gól, prohráli jsme ale 1:7. Pak máte šance, nedáváte góly a malinko se to nabaluje. A člověk o svých schopnostech začíná pochybovat.
Poznamenává to i vaše sebevědomí?
Sebevědomí nahlodáné trošku mám. Kolikrát v zápase určitou situaci vyřeším úplně jinak, než bych to udělal v tréninku. Úplně blbě. Vidím nějakou šanci a než něco udělám, uběhne skoro deset minut a je to pryč. Ale snažím se bojovat a dát zase týmu něco jiného než góly. Byl bych hodně rád, kdyby to vyšlo.
Jde nastřelecký půst nemyslet?
Snažím se o to. Buď to přijde, nebo ne. Samozřejmě bych byl rád, kdyby to vyšlo. Každého útočníka to potěší.
Myslíte, že kdybyste byl mladší, užíralo by vás to víc?
Musím říct, že jo. Hlavně po tom zranění. Doktor mi po operaci říkal, že to bylo těžké zranění. Docela hodně jsem se tehdy bál. Od té doby beru hokejové věci jinak. Dřív jsem to hodně prožíval a tohle mě hodně poučilo. Zjistil jsem, že hokej není vším, že na světě jsou mnohem důležitější věci.
Co vám na trápení v koncovce říkala manželka Lucie?
Snaží se mě povzbudit. Když ale viděla, jaké šance jsem kolikrát schopný spálit, společně jsme se tomu museli smát.
