Článek
Jak si pročistíte hlavu před semifinále? Ve městě?
To ne, snažím se zůstávat na hotelu a prospat se. Je to tu náročné, hráli jsme i dva zápasy ve dvou dnech a teď je důležitější odpočinek než se procházet po městě. Vedle hotelu se podívám, ale na nějaké velké procházky to není.
Působíte v Montrealu, který je označován za nejhokejovější město světa. Připomíná vám ho ta atmosféra se spoustou českých fanoušků tady v Bratislavě?
Ten zájem fanoušků se dá srovnat, rozdíl je ve fandění. Tady ti lidé skáčou a křičí celý zápas. V Montrealu je nejlepší publikum v NHL, lidé jsou hluční, ale s tím, že by celá hala skákala, se nepotkáme.
Za reprezentací jste přiletěl hned, jakmile vypadl váš Montreal z bojů o Stanley Cup. Nediví se v zámoří evropským hráčům, že se jim chce po vyřazení ještě prodlužovat sezóna na mistrovství světa?
Je to ošemetná věc. Tam je na prvním místě jednoznačně play-off a Stanley Cup, tím se tam žije. Takže hlavně před play-off a během něj pro ně mistrovství světa neexistuje, to je tabu. Je to ožehavé téma, ale už vědí, že pro úspěch ve Stanley Cupu uděláme vše. A když se prohraje, už se to neřeší a každý může využít šanci si zahrát za nároďák.
V reprezentačním dresu se ukazujete nejen jako produktivní útočník, ale i jako statečný ochránce. Na Ruutua jste tu vystartoval poté, co atakoval Jágra, ve Vancouveru jste si troufl i na obrovitého Cháru. Z větších hráčů, zdá se, nemáte respekt.
Rozdíl ve výšce se musí dohnat bojovností. Je třeba jim ukázat, že se člověk nebojí, není to vždycky lehké, ale ani oni nemají moc rádi hráče, kteří se jim dostanou pod kůži. Když vědí, že se tam kolem nich motá někdo, kdo je párkrát oseká a bude je to bolet, ten výškový rozdíl se smaže a přestává být nevýhodou.
Měl jste už ve škole instinkt, že jste chránil slabší?
(úsměv) To vůbec ne. Ani teď k tomu nemám sklon, spíš to vyplyne v zápalu boje. V Americe nebo v Kanadě jsou hráči, kteří skočí na led a pustí se do toho, je to jejich práce. Tady v nároďáku je jedno, kdo tam jde. Prostě kdo je nejblíž, skočí tam.
Jaromír Jágr v žertu říkal, že jste začal hrozně posilovat. Je to pravda?
Ani trochu. Připravuju se pořád stejně, v posilovně si teď rozhodně nepřidávám.
Zatím tady na šampionátu nejvíc válí kladenští odchovanci. Špičkujete ostatní, že právě tam se rodí ti největší borci?
Určitě na to nějaký fórek padnul. Je nás tam hodně a Jarda si to Kladýnko vždycky dokáže nějak prosadit (úsměv).
Jen ta současnost Kladna není optimální, vyptáváte se Jaromíra Jágra, jak to vypadá s klubem, který by měl řídit?
Samozřejmě řešíme ty základní otázky. Malinko jsme se o tom bavili, i když my to těžko ovlivníme a můžeme jen doufat, že to dobře dopadne.
Vaše spolupráce s Jágrem teď funguje parádně, ani trochu jste z toho před turnajem neměl obavy? Ne každý si s ním herně sedl…
Bylo důležité tomu dát čas a nečekat, že všechno klapne hned. Je dobře, když trenér věří tomu, co poskládal, a nerozhází to hned třeba po zápase a půl. To se naštěstí nestalo a pak to bylo každým zápasem lepší.
Musel jste se mu trochu přizpůsobit?
Bylo to hlavně na mně, protože hra tady v Evropě je úplně jiná, tak se musím přizpůsobit já. Na olympiádě na užším kluzišti to zase měli daleko těžší kluci z Evropy.
Rozebíráte vaši hru s Jágrem i mimo led?
Moc ne. Nějaké základy jsme si řekli, ale já osobně nejsem zastáncem nějakého velkého domlouvání, protože na ledě se stejně musí reagovat na to, co hraje soupeř.
Vypadá to, že z týmu sálá větší pohoda než vloni na olympiádě. Čím to je?
Tam byla taky pohoda, parta mimo led byla dobrá, jen herně to nebylo takové. Tady nám to padá, daří se celému týmu. Kluci vybojovali zápas s Lotyšskem, vstup do šampionátu je vždycky strašně důležitý. Pak jsme zvládli zápasy s Finy, Slováky a už jsme byli rozjetí.
Když se vítězí, padá i víc vtípků v kabině?
Určitě. To je přímá úměra, že když se daří, je dobrá atmosféra v kabině. I když se nedaří, snaží se to člověk odlehčit, ale takhle to jde samozřejmě snáz.
Jste terčem vtípků často i vy díky svému vztahu s Lucií Vondráčkovou?
Několik fórků tam určitě padlo, vyslechl jsem si hodně věcí.
Takže kabinou zní i její hity?
No jo, párkrát jsem tam něco slyšel (usmívá se).
Po vašem trestném střílení s Ruskem komentátor Robert Záruba hlásil, že to byl „Plekanec s marmeládou“ v narážce na televizní pořad, který vaše snoubenka v minulosti moderovala.
Já vím, četl jsem. Docela mě to pobavilo, s tím člověk musí počítat. (úsměv)
Dorazí vaše partnerka na závěrečné zápasy šampionátu?
Pravděpodobně jo.
