Článek
Letošní draft začne 1. kolem už v noci na sobotu, kdy pak bude pokračovat 2. až 7. kolem. "Nervózní z toho nijak nejsem po té minulé zkušenosti, kdy jsem od toho čekal asi trochu víc, ale nepovedlo se to. Jak už jsem říkal v některých rozhovorech, docela se mi otevřely oči. Hlavně celkově do života, že ten hokej není vždy úplně ta nejdůležitější věc v životě," řekl novinářům Malík.
"Snažím se tím co nejvíce bavit. Samozřejmě chci na draftu uspět a pořád je to můj cíl, ale nechci si připouštět nějaký přehnaný tlak. Když se tím hokejem člověk baví, i výkony jsou pak lepší," je přesvědčený Malík.
Začal vnímat a užívat si život i jinak, než jen na zimním stadionu. "Už se tím tak nestresuju. Tím spíš, jak tady byla ještě koronavirová doba a umírali lidé. Hokej je fakt pořád jen koníček a když se stane zaměstnáním, tak jedině dobře, což se u mě už i stalo a jsem za to rád, ale já si to jako práci tolik nepřipouštím. Neříkám si, že jdu do práce. Hokej mě baví a je to super. Vždyť dostávat zaplaceno za něco, co vás baví, to je to nejlepší, co může být," prohlásil Malík.
Vidím ten sport trošku jinak, říká Malík
Po stránce psychické odolnosti mu dost možná i v běžném životě pomáhá nelehká role gólmana, tedy toho člena týmu, jehož chyba bývá v zápasech nejvíce vidět. "Vždy jsem měl takové to zdravé sebevědomí na správném místě. Takže to tak neberu. Vidím ten sport trochu jinak. Ale pravdou je, že gólmanská dráha je náročná. Je to hodně o trpělivosti a o hlavě," připustil Malík.
Své si vyslechl i jako syn slavného otce, bývalý obránce Marek Malík odehrál v NHL za Hartford, Carolinu, Vancouver, New York Rangers a Tampu Bay včetně play off celkem 756 zápasů. "Rozhodně si nemyslím, že fakt, že to taťka hrál, mi nějak pomáhá. Spíš je to naopak při tom, jací jsou tady v Česku lidé, kteří se na to dívají trochu jiným stylem. Ale já už tenhle tlak nijak nevnímám, když mi napíšou nějaké nadávky a podobně. Už se beru jako dospělý, tak mi to nepřijde tak strašné," řekl Malík.
"Spíš mi vadí, když to tihle lidé píšou mladým hráčům. Dospělí lidé píšou tyhle věci dětem, to mi přijde absolutně stupidní. Ale kdyby je člověk postavil na brusle, tak by viděli, jaké to je. Když se něco povede, tak vás pak plácají po ramenou... Znám to sám, také třeba koukám na fotbal a někdo něco udělá blbě, tak ze srandy zařvu, ale není to míněné vážně," dodal devatenáctiletý rodák z amerického Raleighu.
Jak daleko to táta dotáhl, si naplno uvědomil, až když v NHL skončil. "Teprve postupně mi docházelo, s kým jsem se díky tomu viděl a podobně. A ti kluci, kteří byli tehdy mladí, postupně rostli ve hvězdy. Myslím, že je hlavně dobré, že se umím postavit k jakémukoliv sportu. Umím hrát fotbal a všechno možné, za což právě taťkovi vděčím, protože to mě naučil on. Ta všestrannost je určitě důležitá a já si myslím, že těm dětem dneska chybí," konstatoval Malík.
Do hokeje ho finalista Stanley Cupu z roku 2002 nijak nenutil. "Mně taťka neříkal, ať hraju hokej, jemu to bylo jedno, ale chtěl, abych to, co budu dělat, dělal naplno. A hlavně, ať mě to baví," přiblížil Malík.
V současnosti už mu do kariéry moc nezasahuje. "Občas se mi snaží něco poradit, ale spíš mi dával rady, když jsem byl menší. Hodně dbal na hru holí, což mi určitě pomohlo, protože s hokejkou umím hrát dobře a mám v tom jistotu. To by se do zámoří docela hodilo," smál se Malík. "Teď se tam ještě dostat," připomněl.
Oblíbený tým v NHL nemá. "Když jsme tam ještě žili, tak jsem fandil týmu, kde jsme bydleli. Pár vzorů ale v NHL mám. Třeba jsem to hodně přál Caufieldovi, aby vyhrál s Montrealem. Ten frajer přesně ukazuje, že i když nemá parametry na to, aby tam někoho bořil, tak patří k nejlepším hráčům i v takhle mladém věku a dělá tam ten rozdíl. Z brankářů jsou pak těmi vzory Vasilevskij a Bobrovskij, kteří jsou teď asi ti úplně top," řekl Malík.
