Rubriky:

Ostatní

Fenomenální Bubál stále miluje sport

18. března 2011 09:08 - BRNO

Kamarádi mu říkají Bubál. A někdy se mu říkalo i Bubál obojživelník. To proto, že Vlastimil Bubník, který se v pátek oslaví osmdesátku, patřil ke sportovcům s neuvěřitelným darem. Vynikal v obou nejpopulárnějších sportech a patřil mezi elitu ve fotbale i v hokeji.

 

Miroslav Homola, Právo

Dodnes sport miluje. I když už jen pasívně jako televizní divák. Sleduje samozřejmě fotbal i hokej, pozornost však věnuje i mnoha dalším sportům, třeba golfu, tenisu, boxu, kulečníku nebo lyžování. Má rád svůj klid a mumraj kolem jeho jubilea mu nedělá moc dobře, Na vzpomínání obvykle nemá náladu.

„Pojďte dál. Víte, já Vlastíkovi ty jeho narozeniny tak trochu kazím. Přepadla mě chřipka a spoustu věcí, které, jsme naplánovali, jsem kvůli tomu odvolala či odložila. Mám horečku a není to nic příjemného a nechtěla jsem ani nikomu otvírat,“ zve do atriového domku v klidné čtvrti Medlánky Hana Bubníková. Bývalá vynikající moderní gymnastka a také tanečnice Národního divadla v Brně, kde dodnes působí jako pedagog a kde ji návštěvníci znají pod jménem Machatová. S Vlastou žije už 34 let.

Vlastimil Bubník na dobovém snímku. Tentokrát v hokejové roli.Vlastimil Bubník na dobovém snímku. Tentokrát v hokejové roli.foto: Právo/Miroslav Homola

Vzápětí přichází v doprovodu hnědé půlroční labradorky Jessiny i oslavenec. Vzpřímený, v kostkované košili, energický a i přes osm křížků za krkem z něj vyzařuje značná energie a autorita. Po třetím zmáčknutí spouště fotoaparátu rezolutně focení ukončí.  „Tak to už stačilo. A co máš na srdci?“ zajímá se muž, který vlastně měl být zahradníkem.

Do Chile nejel kvůli maturitě

„Ke sportu měla v rodině blíž jen maminka sokolka. Tatínek byl zahradník a já měl jít v jeho stopách. Chtěl, abych měl maturitu a pak ve studiu pokračoval. Ale nakonec přece jen zvítězil sport,“ vzpomíná na dobu Bubník, který se s rodinou do Brna přestěhoval z Kelče na Valašsku. Jeho další osud však byl už od tří let navždy s Brnem spojen a zde také začal v patnácti hrát za Královo Pole a později za Rudou hvězdu. Nejraději vzpomíná na královopolskou éru. „Tam byli tenkrát skuteční kamarádi. Byla to snad nejhezčí doba.“

S provozováním sportu, kterému věnoval maximální úsilí a trénoval i dvakrát denně, to však nebylo rozhodně tak jednoduché a přímočaré, jak by to mohlo s odstupem let vypadat. „Uvolňování ve škole bylo dost složité a například na fotbalový zápas v Chile jsem se nedostal proto, že jsem v tu dobu maturoval. A bylo to také přání otce, abych měl v první řadě pořádné vzdělání. Teprve pak jsem se mohl sportu věnovat.“

Se slavnými trofejemi se Vlastimil Bubník moc nechlubí.Se slavnými trofejemi se Vlastimil Bubník moc nechlubí.foto: Právo/Miroslav Homola

Od roku 1953 patřilo Bubníkovo jméno neodlučitelně k nově vzniklému oddílu Rudé hvězdy, který vznikl sloučením tehdejších hráčů Zbrojovky a Králova Pole. „Podařilo se nám získat vynikající hráče. Bylo o nás zájem, vědělo se o nás a my jsme toho využívali,“ říká Vlasta, který v té době pomáhal i s vedením týmu.

Bubník, Danda na led! Chceme vidět balet!

Tehdejší diváci byli z jeho hry doslova nadšení. Udivoval chytrostí, rychlostí, agresivitou, na svou dobu nebývalým pojetím hokeje a také legendárními blafáky. Nejvíce se mu dařilo a také nejvíce obdivován byl ve spojení s parťákem Bronislavem Dandou. „S tím jsem si také na ledě nejvíce rozuměl,“ vzpomíná. Ostatně v té době také vznikl slavný pokřik fanoušků „Bubník–Danda na led – chceme vidět balet!“
„A balet to byl,“ vzpomíná jeden ze spoluhráčů ze slavné éry Komety, Jaroslav Maixner.

„Byl to skutečně nejlepší hokejista té doby. Nepřeháním. A to nejen v tehdejším Československu, ale i v Evropě.  Měl prostě smůlu, že v té době nemohl hrát za NHL. Byl opravdu hvězdou první velikosti. A jaké byly jeho přednosti? Měl úžasný instinkt, kam a kdy si najet na přihrávku, jak založit a rozjet útok, dokázal být agresívní při napadání i neúprosný a důsledný v obranné fázi. A uměl dávat góly,“ vzpomíná na Bubálův post pravého křídla tehdejší pravý bek Meixner. Slavné brněnské mužstvo bylo podle něj však tehdy plné sportovních i lidských individualit. „Každý byl osobností. A když jsme se třeba začali hádat o politice, tak nebývalo k razantním výměnám názorů daleko, a někdy bylo v šatně hodně husto,“ popisuje tehdejší atmosféru spoluhráč.

„Občas se ho ptali, jestli mu není líto, že nebyl tak slavný a bohatý jako třeba Jarda Jágr, ale on to jen odbyl tím, že to byla prostě jiná doba, a nikdy o tom tak nepřemýšlel. V tomto je opravdu hodně skromný,“ dodává manželka.

Novináře a popularitu moc nemusí

Vlastimil Bubník má srdeční defibrilátor a vyměněný kus chlopně. I proto se také nechce vystavovat stresu. I proto také nevyhledává setkání spoluhráčů, na která je zván. Občas podle blízkých sice vypění, ale vzápětí se zase rychle uklidní. Na zahrádce u domu se rád stará o bazén, o rostliny. Ještě před pár léty se pečlivě věnoval stromům na zahradě v Tasově. Se sportovní veřejností však komunikuje sporadicky i zřejmě kvůli jiným věcem.

Se slavnými trofejemi se Vlastimil Bubník moc nechlubí.Se slavnými trofejemi se Vlastimil Bubník moc nechlubí.foto: Právo/Miroslav Homola

„Před několika léty už táta prohlásil, že stejně není nikdo zvědavý na názory starého dědka. A taky se mu nelíbilo, když například v televizi ukazovali už jako starého pána Emila Zátopka. Prý nemají takoví staří mladým co říct a ty mladé to ani nezajímá. Určitá hořkost vůči médiím však může být i mnohem staršího data. V šedesátých létech, kdy nedovezli veřejností očekávané medaile z olympiády, byl do té doby milovaný a zbožňovaný národní tým téměř zatracen. A na to on nikdy nezapomněl,“ vysvětlila Právu otcovu zdánlivou rozmrzelost Hana Bubníková.

Jako dcera i jako sportovní expert –  odborná asistentka na fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity a také kondiční trenérka hokeje a basketbalu – jde v tátových stopách. „Spolu se o hokeji bavíme hodně často. Jak se v současnosti pracuje s mládeží Komety, to ho skutečně zajímá,“ dodává. A zároveň přeje i prostřednictvím Práva tátovi hodně klidu, pohody, zdraví a života bez rozčilování.

Schránka domu Bubníkových v Medlánkách v těchto dnech překypuje dopisy. Gratulují olympijské organizace, sportovní kluby nebo třeba i paní Dana Zátopková či další legenda, Josef Masopust, který se chystá do Brna osobně. A gratulujeme i my. Hodně zdraví klidu a pohody, Vlastimile Bubníku!

Vlastimil Bubník (*18. 3. 1931 Kelč)
HOKEJ
Královo Pole, RH Brno (11 titulů), Vítkovice, trenér
Účastník čtyř zimních olympiád (1952, 1956, 1960 a 1964). Na své poslední olympiádě v Innsbrucku získal bronzovou medaili. Na OH zaznamenal 36 kanadských bodů, což překonal až Fin Teemu Salänne v roce 2010.
Na mistrovství světa hrál v letech 1952–1956, 1960–1961 a 1963–1964 a získal třikrát bronz a jednou stříbro. V roce 1997 ho IIHF zařadila do své Síně slávy.
Nastoupil celkem ke 127 mezistátním utkáním, v nichž vstřelil 121 gólů.
FOTBAL
Královo Pole, Zbrojovka Brno
Odehrál 11 reprezentačních utkáním, v nichž vsítil čtyři góly. Na mistrovství Evropy ve fotbale 1960 získal bronz. V utkání o třetí místo proti domácí Francii vstřelil branku.
Mohl se zúčastnit i mistrovství světa v roce 1962, ale dal přednost studiu.

Miroslav Homola, Právo

Zrušit


Časová osa: Ostatní

Filtr článků - Ostatní