Článek
Ta černá čepice na hlavě a zarostlá tvář jsou součástí vaší omské image?
Ne, spíš jsem nevěděl, jaké tu bude počasí. V Rusku bývá v noci už dost chladno a lepší je být připravený než pak překvapený.
V posledních dnech přicházely z Ruska zprávy o vašich potížích s třísly, jak na tom jste zdravotně?
Nešlo o nic vážného. Problém nastal jen při utkání s Petrohradem, které jsem nedohrál, protože mě začala pobolívat třísla. Prohrávali jsme 0:3 a bylo tedy zbytečné riskovat, že by se to zhoršilo. Věděl jsem ale, že nejde o nic hrozného.
Hrál jste s tím i další dva ligové zápasy bez omezení?
Zvládlo jsem je a bylo to pocitově výrazně lepší. V nejhorším případě jsem věděl, že mě tady doma dá dohromady fyzioterapeut Pavel Kolář. To byla pojistka pro stav nouze.
Navštívíte ho nyní pro jistotu?
Ne, zatím se cítím dobře, takže není potřeba.
Neuvažoval jste, že se raději reprezentační akce omluvíte?
Vůbec ne, vždyť jsem přijel jen na jeden zápas. Než mi trenér Růžička volal, vůbec jsem o nějakém utkání v rámci sto let hokeje netušil. Můj příjezd byl o to jednodušší, že jsme v neděli hráli v Moskvě, takže jsem večer sednul na letadlo a jsem tady. V pondělí si odpočinu a v úterý to odehraju.
Od olympiády v Turíně 2006 jste ale nereprezentoval, jak vnímáte návrat po 33 měsících?
Slíbil jsem, že pokud budu hrát v Evropě a budu mít formu, abych mohl reprezentovat, tak rád přijedu. Není to sice mistrovství světa, ale za národní tým se vždycky snažím hrát co nejlépe.
V úterý si možná naposledy si zahrajete s Martinem Strakou, těšíte se na něj?
Já hlavně doufám, že si Stračena konec v reprezentaci rozmyslí. Důležité slovo při tom rozhodování bude mít jeho manželka. A podstatné může být, jak na něj budou při tom utkání se Slováky reagovat lidi. Byl bych velice rád, kdyby jel s námi na mistrovství světa.
Budete ho přesvědčovat?
Můj názor zná. Všechno záleží na něm, ale fanoušci mají v úterý večer šanci dát mu najevo, že by měl v nároďáku zůstat.
Hraje ve vašem obnoveném zájmu o národní mužstvu velkou roli osoba Vladimíra Růžičky?
Nechci to takhle stavět, ale Vláďa byl kapitánem, když jsme získali zlato v Naganu a trenérem, když jsme před lety vyhráli šampionát ve Vídni. Nevím, jak to s ním mají ti mladší, ale moje generace ho vnímala jako idol. V době, kdy hrál na špičkové úrovni, neměl v Česku konkurenci. Byl pro nás vzorem.
Teď jste v podobné roli vy, od vašeho reprezentačního návratu se hodně očekává. Jste na to připraven?
Nikdo ode mne nemůže ve 37 letech čekat, že budu v každém zápase dávat gól. Věřím tomu, že na mistrovství světa budeme mít kvalitní tým, a že já budu jeho doplněk, který dá občas nějakou branku.
V O2 Areně, kde se dnes bude hrát, jste naposledy nastoupil za reprezentaci naposledy při smolně prohraném čtvrtfinále MS 2004. Není to hořká vzpomínka?
Věřím, že nic není náhoda. Možná kvůli tomu, že jsme tenkrát v tom zápase padli, se nám povedlo o rok později vyhrát šampionát ve Vídni.
Co chcete nyní doma kromě zápasu se Slovenskem stihnout?
Jsem rád, že po dlouhé době uvidím rodiče. Strávím tu čtyři dny, pak se musím vrátit zpátky do Omsku. Snad nám reprezentační přestávka pomůže, poslední zápasy jsme nehráli dobře.
Myslíte, že se na mužstvu Omsku hodně podepsalo úmrtí Čerepanova před třemi týdny?
Těžko říci, jestli hrajeme špatně právě tím... Určitě nás to ale dost výrazným způsobem ovlivnilo. Není to jednoduché, což všichni čekali. Máme spoustu zraněných a ani forma není ideální. Byli jsme rádi, že jsme udělali nějaké body, ale nebylo to nic moc. Naposledy proti Dynamu jsme dostali kotel, byli jsme úplně bez šance.
Vás osobně ta tragédie dost silně zasáhla, hojí čas tu bolest v duši?
Sebralo mě to hodně, nikdy jsem neviděl smrt tak zblízka. Nechci o tom moc mluvit, ale vzpomínkami se k Čerepanovovi pořád často vracím. Vše kolem té události mi vzalo hodně energie, teď chci ale myslet myslet na akci národního týmu.
