Článek
Nejslavnějšího českého hokejistu současnosti nejprve těsně před zápasem stejně jako ostatní hráče zaskočil výpadek české hymny v hale, a pak se musel vypořádat i s hrou na užším kluzišti, než je z Ruska zvyklý. "Určitě je to rozdíl, v první třetině jsme se ještě necítil moc dobře. Přece jen jsem dva roky na užším kluzišti nehrál," přiznal počáteční rozkoukávání.
"Jde hlavně o to, aby si člověk vzpomněl, jak se má postavit, kam dát tělo... Protože na velkém kluzišti tolik osobních soubojů není, zatímco na užším ledě je to vlastně všechno založené na osobních soubojích a hře jeden na jednoho. Vzpomněl jsem si na léta, kdy jsem hrál v Americe. Někdy je lepší míň bruslít, abys ustál prostor, který máš. Když budeš lítat jak plašan po celém hřišti, tak se tam akorát budeš plést spoluhráčům," vysvětloval Jágr úskalí užšího kluziště.
Sportovci jsou jako herci
Jako hráč prvního útoku s Hudlerem a Čajánkem byl součástí nejúdernější řady, která nakonec zařídila obě české branky v zápase. Přesto mohla přidat další. "Šancí jsme měli spoustu, já sám měl minimálně pět tutovek," litoval. V prodloužení to dokonce chvíli vypadalo, že bude autorem i rozhodující trefy. "Ne ne. To bych přece cejtil, kdyby mě někdo trefil," odmítal zásluhu na teči Petra Čajánka.
Přesto si zaslouženě vychutnal závěrečný aplaus fanoušků v zaplněné O2 Areně, kteří nejen jemu tleskali ve stoje. "Sportovci jsou tak trochu jako herci. Lidi přijdou a chtějí vidět nějakou zábavu, za kterou si zaplatí. A tak to musíme brát. Že je to také byznys a musíš těm lidem něco dát. Určitě pak máš daleko větší radost, když lidi odcházejí domů spokojení," uzavřel Jágr.
