Hlavní obsah

Takovou šanci, jakou mi dává Růžička, jsem nikdy nedostal, říká Smoleňák

Praha

V probíhající sezóně nevynechal žádnou reprezentační akci a nechybí ani v kádru připravujícím se na domácí mistrovství světa. Hokejový útočník Radek Smoleňák ale měsíc před startem šampionátu ještě nechce řešit, jestli se v konečné nominaci objeví, nebo stejně jako vloni na poslední chvíli vypadne ze hry. „Ještě přijede hodně kluků, tým se bude měnit a zvlášť pro mě je teď předčasné pokukovat po mistrovství světa. Zabývám se jen tím, abych dostal důvěru i pro další zápasy a vydržel tu co nejdéle. Sil mám dost, jsem natěšený,“ říká osmadvacetiletý forvard.

Foto: Petr Horník, Právo

Hokejový útočník Radek Smoleňák během tréninku české reprezentace v pražských Letňanech.

Článek

Těší vás, jak moc vám trenér Růžička věří, když vás v této sezóně povolal na všechny reprezentační turnaje?

Moc si jeho důvěry vážím. Takovou šanci, jakou mi trenér Růžička dává, jsem nikdy nedostal. Jediný způsob, jak se mu můžu odvděčit, je, že budu v trénincích i zápasech makat a nechám na něm maximum. Byla bych ale blázen, kdybych si myslel, že dostanu něco zadarmo. Šanci na mistrovství mám takovou, jakou si ji udělám. Když to nevyjde, můžu být nas*anej akorát sám na sebe.

Pociťujete, že by s blížícím se šampionátem panovala v kabině národního týmu napjatější atmosféra než v průběhu sezóny?

Neřekl bych. Na ledě sice makáme a mezi sebou se pereme, ale navzájem si přejeme to nejlepší, což je základ. Parta je výborná, táhneme za jeden provaz.

Zvyšuje vám sebevědomí, že na posledních akcích jste nároďák vedl jako kapitán?

Céčko mi určitě na sebevědomí přidává, je to sen každého kluka. Když jsem byl malý, hráli jsme si na Růžu (Růžičku) nebo na Davida Výborného, kteří dělali kapitány v Naganu nebo na mistrovstvích světa. Ale jenom kvůli céčku určitě nic zadarmo nedostanu, a i kdybych ho nenosil, svou práci bych dělal pořád stejně.

Máte dojem, že prožíváte nejlepší roky své kariéry?

Od doby, kdy jsem před čtyřmi lety odešel do Finska, se cítím výborně. Po šílené sezóně ve Spartě to pro mě byl zlomový krok. Finsko mi pomohlo hokejově vyzrát, ale doufám, že lepší časy mě ještě čekají. Podívejte se na Růču, kterému je čtyřiačtyřicet a pořád se zlepšuje.

V čem jste se zlepšil nejvíc?

Už mi není dvacet, abych na ledě lítal zleva doprava. Líp plním taktické pokyny, trenéři mi věří a nasazují mě i na poslední minuty zápasu.

Jak náročná byla klubová sezóna ve švédském MODO, se kterým jste museli zachraňovat příslušnost v nejvyšší soutěži v baráži?

Hlavně po psychické stránce to bylo těžké. Absolutně se nám nedařilo, hráli jsme ošklivý hokej a nedávali góly. Prostě velké trápení. Zaplaťpánbůh že jsme aspoň nespadli. To bych asi jen tak lehce neodjel.

Byl znát velký tlak?

Obrovský! Jakmile ve Švédsku sestoupíte, tým přijde o spoustu peněz. Navíc MODO je jedním z top švédských týmů s bohatou historií a nebylo by nic hezkého vidět ho spadnout.

I kvůli švédské legendě Peter Forsbergovi, jenž je spolumajitelem klubu, že?

Už jenom kvůli takové ikoně by bylo blbý, kdybychom sestoupili. Má v klubu velké slovo a zvlášť v závěru sezóny chodil často do kabiny. Vůbec nemusí řvát, všichni ho na slovo poslouchají.

Letošní baráž ale asi nebyla tak náročná jako ta před třemi lety s Timrou, kterou jste nezvládli?

Tehdy to byla válka. Šest týmů mezi sebou hrálo o dvě postupová místa a byly to takové ultimátní zápasy, řezalo se to hlava nehlava. Teď se ve Švédsku nejvyšší soutěž rozšiřuje, takže jsme dostali jeden tým (Vita Hästen), který jsme navíc tak nějak chtěli, a v sérii na čtyři vítězné zápasy jsme ani jednou neprohráli.

Reklama

Související témata: