Článek
"Vše je pro mě nové. Na rozdíl od minulosti ale nemám nervy a jsem v klidu. Dříve mě svazovaly pocity zodpovědnosti, že bych měl potvrdit výsledky. Teď jedu s čistým štítem a nemám, co ztratit," řekl Chalupa v rozhovoru pro ČTK a Hospodářské noviny. Nadšený je i z toho, že v Makovičkovi našel ideálního parťáka. "Ve spoustě věcí se shodneme. Intenzivně to prožíváme, ale jsme v klidu," pochvaloval si spolupráci s o třináct let mladším veslařem.
Trojnásobný vítěz Světového poháru na skifu se ke spolupráci s Makovičkou dostal trochu nečekaně. Po olympiádě v Aténách zvažoval konec aktivní kariéry, ale nakonec usedl do párové čtyřky a rozhodl se prodloužit si kariéru. Moc se mu tam nedařilo a po dvou sezónách, kdy posádka nezískala na MS medaili, přesedl do dvojskifu s Milanem Dolečkem. Ani tam to ale nebylo to pravé.
Vše se změnilo až letos, kdy usedl do dvojky bez kormidelníka. "Po dlouhých letech mě veslování opět chytlo. Dříve jsem byl v rozjetém vlaku, který frčel. Teď to bylo, jako kdybych přestoupil na jinou mašinu a jelo to jinak. Dostal jsem impulz. Bavilo mě to, bylo to fajn. Těšil jsem se na každý trénink," uvedl veslař pražské Dukly.
Týdny nejistoty
Přesto jeho letošní sezóna mohla skončit velkým zklamáním. V dodatečné červnové kvalifikaci česká posádka obsadila ve finále těsně třetí místo, první nepostupové. Po třech týdnech nejistoty ale Chalupa s Makovičkou dostali od Mezinárodní veslařské federace divokou kartu.
"To čekání bylo těžké hlavně na psychiku," uvedl Chalupa. V duchu už se připravoval na mistrovství světa neolympijských disciplín, na kterém by v příštím týdnu startoval ve dvojce s kormidelníkem v případě, že by dodatečnou pozvánku nedostal. "Byla by to ale malá malá záplata na tu bolest, která by přišla," řekl.
Nejraději vzpomíná na Barcelonu
Nyní se ale může v klidu na Slapech společně s dalšími reprezentanty připravovat na svou šestou olympiádu a oživovat si vzpomínky na ty předešlé. Nejspokojenější se vracel z Barcelony, kde v roce 1992 získal stříbrnou medaili. "Tam bylo vše skvělé. Podmínky pro veslování byly vynikající. Měli jsme svoji olympijskou vesnici u jezera Banyoles, kde byl naprostý klid. Navíc jsem tam zůstal až do konce olympiády a prožil jsem si i zakončení," uvedl.
Podobné to prý bylo o čtyři roky dříve v Soulu. "I to pro mě byla nádherná olympiáda. Byl to můj vstup do velkého veslování. Já byl předtím nejdále v Jugoslávii," usmíval se. V Atlantě, Sydney a Aténách už to tak idylické nebylo. Na barcelonskou medaili Chalupa nenavázal, v Austrálii dokonce kvůli nemoci ani nepostoupil do finále. "Přitom mám Austrálii rád a těšil jsem se tam. I sezona předtím byla dobrá a šance na medaili byla."
Před čtyřmi lety v Aténách jej prý srazila přílišná ctižádost. "Tušil jsem, že je to moje poslední olympiáda a chtěl jsem se dobře rozloučit. Strašně moc jsem chtěl. Víc než na co jsem měl. I proto jsem dopadl, jak jsem dopadl," uvedl k pátému místu. "Kdybych si předtím vzal do hlavy, že chci bojovat o bronzovou medaili, tak by se to možná povedlo," litoval.
V Pekingu je cílem finále
Něco podobného prý už nehrozí. Chalupa s Makovičkou totiž nepatří mezi medailové kandidáty a jejich cílem je postup do finále. "Aktuálně se pohybujeme na pomezí malého a velkého finále. V naší disciplíně jsou tři favorité na medaile - Austrálie, Kanada a Nový Zéland. Pak osamocená loď Francie a pak klubko tří čtyř lodí, mezi které počítám i naši posádku," zhodnotil startovní pole na poslední olympiádě, na které se představí. "Určitě je moje poslední. Za čtyři roky mi potáhne na pětačtyřicet. To už by mě vyhnali z baráku," smál se Chalupa.
V příštím roce se však zřejmě na závodních drahách ještě objeví. "Nejsem pevně rozhodnutý, že po olympiádě skončím. Uvidíme, jak se nám bude všem dařit a podle toho se bude vyvíjet další dění," řekl. Možná bude záležet i na tom, zda Česká republika sestaví osmu, o které se mezi veslaři dlouho mluví.
Podle Chalupy by ale asi nebylo úplně šťastné, kdyby se všichni elitní domácí veslaři na tuto disciplínu soustředili celý rok. "Musí do toho být chuť, jako před rokem. To bylo závodění srdcem, ne silou. Chtěli jsme na Primátorkách prohnat Němce a pak všichni dostali strašnou chuť. Bojím se, že kdyby se to naplánovalo a od jara se nejezdilo nic jiného, tak by náboj bojovného srdce ta posádka ztratila. Myslím si, že by to chtělo jet, jak říkáme, z výkopu. Jezdit si svoje a pak to případně zkusit," uvedl člen zlaté osmy z loňského mistrovství Evropy.
