Článek
Do dějiště her Větvička přijel v první skupině. „Obešel jsem všechny naše pokoje, kontroloval klimatizaci a tu jsem pak překryl látkovým filtrem, aby se dovnitř nic nedostalo. Takhle jsem to dělal pokoj od pokoje. Ale i díky tomu zatím nikdo nemá vážnější problémy s dýcháním. Snad to vydrží,“ přál si a hledal, kam by to zaklepal.
„Mám tu přístroj na měření prašnosti a částic z českého ústavu pro měření ovzduší. Oni mají stejný. Když nahlásí nějaké hodnoty, vím, na čem jsme a jestli jsou pravdivé. Výpočet není jednoduchý. Podle vzorce musím naměřené hodnoty dělit a různě kombinovat, například s teplotou a vlhkostí. Ve středu jsme byli na začátku třetího stupně. To už není dobré. Citliví lidé by s tím při námaze na tréninku nebo na soutěži venku mohli mít problémy. Zdůrazňuji, že nemuseli, ale mohli,“ dodá s tím, že si byl zahrát tenis a cítil se za chvilku zničený jako po pětisetové bitvě.
V Praze bývá prašnost kolem padesáti, tedy je běžně sto dvacet. „To je super, s mírnou nadsázkou ideální stav. Jenže jsem tu naměřil už i šest set, což je problém. Skoro na roušku, ale zkuste s ní hrát tenis, běhat nebo jezdit na kole. Snad s tím ještě něco udělají a počasí se umoudří. Také by mělo pořád foukat z východu. Zastavili prý nějaké továrny a jezdí jen osobní auta se sudými a druhý den s lichými koncovými čísly spz. Pro taxíky a autobusy i jiná vozidla s výjimkami to neplatí. Účinnost je mnohem menší, než slibovali,“ posteskl si Větvička.
„Co jim funguje, jsou předpovědi počasí. Prakticky každou hodinu čerstvá a hlavně sedí. I to nám moc pomáhá,“ zdůraznil a dodal, že je třeba rozlišovat smog a mlžný opar, v tomto regionu naprosto běžný. A s úsměvem dodal: „Poznáte to nejspolehlivěji, když se nadechnete. Ale opatrně...“
