Článek
Jakési bílé lepkavé mlze, v níž se mísí smog s prachem z nespočetných pekingských stavenišť a s jemňoučkým pískem, který do olympijského města přináší vítr vanoucí z pouště.
Ani osmička na smog nezabírá
Sluneční paprsky mlhu neprorazí, ale vzduch se jakž takž dýchat dá. I bez roušek a respirátorů. Číňané si je na obličej nenasadí z principu, cizinci si na pálící oči a smog zvyknou také. Stejně jako na ulepené ruce a tváře. „Smůla, podobných bílých dnů už tady moc nemáme,“ omlouvá se Xiao Pei, generální sekretář organizačního výboru olympijských her, jež začnou v Pekingu už v pátek 8. 8. 2008 večer v 8 hodin 8 minut.
Kumulace pěti osmiček má mít magickou moc, neboť osmička je pro Číňany od pradávna tím nejšťastnějším číslem. I k úspěchu olympiády má přispět. Na smog však nezabírá. „Žijete v bludu, Peking se hodně změnil a už dávno není smogem zamořeným městem. Na zlepšení kvality ovzduší jsme vynaložili 60 miliard jüanů, takže v loňském roce jsme tady měli 246 krásných modrých dnů,“ tvrdí Xiao Pei.
150 miliard za modrý opar
Druhý den mu dává za pravdu. Šedesát miliard jüanů, tedy nějakých 150 miliard korun, svůj vliv určitě mělo a má. Po smogu ani památky, Peking se topí v modrém oparu.
Turistům lačným spatřit proslulé Zakázané město je vidět do tváře, i když od Brány nebeského klidu s portrétem vůdce čínské revoluce Mao Ce-tunga vás dělí bulvár Jianguomennei Dajie, přes nějž se předešlého dne daly jen tušit barevné střechy chrámů a siluety starých paláců, kam po pět set let nesměl normální smrtelník vstoupit. Teď jsou stejným poutním místem, jako Velká čínská zeď...
Od mauzolea Maa, jež svou velikostí a pompézností mnohonásobně trumfuje Leninovu hrobku na moskevském Rudém náměstí, dohlédnete přes obrovitou plochu náměstí Nebeského klidu považovaného svými 40 hektary za největší na světě až na světelnou tabuli před Muzeem čínské revoluce, na níž je odpočítáván čas zbývající do zahájení olympijských her.
3 dny, 1 hodina, 37 minut a 8 sekund, ukazuje v tu chvíli, zatímco kolem vás se shlukují pouliční prodavači pohledů, suvenýrů a hodinek. Samozřejmě i s Maovým vyobrazením.
I plagiátorství olympiádě pomohlo
Na jedněch velký vůdce, jenž vládl Číně dlouhých 27 let, šibalsky mrká v rytmu kyvadélka očima, na druhých nahrazují jeho ruce ručičky chronometru, jiné vám zahrají oblíbenou Maovu píseň Východ je rudý.
„Sto padesát jüanů,“ zkouší to mladý pouliční prodavač se sumou rovnající se českým čtyřem stovkám, aby za stejnou cenu klidně přidal i nejnovější model švýcarských hodinek Longines, jež v Evropě přijdou bratru na nějakých 220 tisíc korun. V Pekingu jsou věrné kopie za pakatel. Stejně jako veškerá elektronika, fotoaparáty, mobilní telefony, značkové oblečení nejrenomovanějších světových firem, kabelky, kosmetika, parfémy...
Plagiátorství je v Číně samostatným průmyslovým odvětvím. Nesmírně výnosným, protože vláda ho toleruje a neustále se opakující žaloby společností Gucci, Chanel, Prado a spol. jsou k ničemu.
„Vždyť i námi utržené peníze pomáhají tomu, že Čína roste a vzkvétá, takže si může dovolit uspořádat tak velkolepou olympiádu, jakou světu ukážeme,“ nenamáhá se mladý prodavač Lu ani zaklapnout svůj aluminiový kufr s hodinkami nejdražších a nejluxusnějších světových značek, když se poblíž objeví policista.
Netečný, nenamáhající se zjišťovat, zda pod obrovitým kamenným sousoším před mauzoleem symbolizujícím těsné spojení dělníků, rolníků a pracující inteligence snad nekvete černý obchod, zda se platí jüany nebo dolary. „Jsme moderní stát, kde se osobní iniciativě meze nekladou. A podnikání už teprve ne,“ vysvětluje mladík.
Toleruje se všechno
Má pravdu, toleruje se všechno. Podnikání, černý obchod i volný pohyb. Alespoň v Pekingu nenarazíte na policejní hlídky, jež by vám v něčem bránily, kontrolovaly, kam jdete a proč tam jdete. Nanejvýš s úklonem hlavy poprosí, abyste podchodem pod bulvárem Jianguomennei Dajie kráčeli jen po rudém koberci, neboť dělníci musí do pátečního zahájení olympiády dokončit výměnu mramorového obložení a stavební práce si jistá omezení vyžadují. Maximálně požádají, abyste mezi chrámy Zakázaného města nekouřili. Nikoli proto, že byste zamořovali ovzduší, ale proto, že paláce jsou ze dřeva a nebezpečí požáru je v horkých dnech veliké.
Takže od bulvárů, chrámů Zakázaného města, náměstí Nebeského klidu až po hutongy, staré, uzoučké uličky poskládané z nízkých atriových domků nalepených na sebe jako vlaštovčí hnízda, projdete Peking, jak se vám zachce a kdy se vám umane.
Ráno, kdy v parcích a volných prostranstvích cvičí mladí a hlavně staří skupinově figury tai-či, v poledne, kdy se olympijské město zahalí do bílého oparu, večer, kdy pekingské bulváry žijí stejně jako ty v Paříži, New Yorku, Římě. V hospůdkách se popíjí pivo, cola i šťáva z kokosových ořechů, stánkaři na hlavních třídách i v bočních ulicích nabízejí místní speciality. Osmažené včelí larvy na špejli, všelijaké brouky a stonožky plné výživných a lidskému organismu tuze prospěšných proteinů, kuřecí i vepřové špízy, mořské speciality, ale také skleněné nudle či sladké laskominy.
Sportoviště jako důkaz
I k olympijským sportovištím na severu města dvěma novými trasami metra snadno dostanete. A žasnete zase, neboť futuristicky střižený hlavní stadión pojmenovaný Ptačí hnízdo vám vyrazí dech. Vodní kostka stojící hned v těsném sousedství, v níž budou o olympijské medaile bojovat plavci, zrovna tak. Architektonická supermoderna. Výkřik kumštu i techniky. Důkaz, s jakou velkorysostí, ba přímo gigantismem se Čína na olympiádu nachystala.
„Ze sedmatřiceti sportovišť potřebných pro olympijské soutěže jich je 28 úplně nových,“ pronese Xiao Pei. Nechlubí se, jen konstatuje. Peking totiž myslel na všechno. Olympiáda přišla na 2,6 miliardy dolarů, tedy nějakých 42 miliard korun. Investice do zlepšení ovzduší se do této sumy samozřejmě nezapočítávají. Jen stadióny, dvě nové trasy metra, největší letištní terminál světa, ale třeba i lampičky v parku kolem hlavního stadiónu, které jsou vlastně miniaturní kopií Ptačího hnízda.
Od pátku jen samé krásné dny
Olympiáda v Pekingu musí být dokonalá do posledního detailu. Pouze smog ji může zkazit. Bílá lepkavá mlha, v níž se mísí průmyslové zplodiny s prachem a pouštním pískem.
„Nepokazí. Během olympiády budou zastaveny veškeré stavby i továrny, největší ocelárenský komplex na severozápadě města s 86 tisíc zaměstnanci nevyjímaje, doprava bude omezena na třetinu, takže do ulic bude moci vyjet každý den pouze milión pekingských aut. A když bude nejhůř, máme nachystaná letadla, která mraky rozeženou. Bude to dvacet nádherně modrých srpnových dnů,“ je si generální sekretář organizačního výboru Xiao Pei jistý, že Peking i nad smogem zvítězí. Nenaparuje se, nechlubí se, jeho víra v člověku nezanechává pocit, že se jen snaží nedůvěřivý svět ukonejšit propagandistickým slovním balastem.
Ví, jak se Peking změnil a co v průběhu sedmi uplynulých let dokázal, takže je přesvědčen, že i nad smogem vyhraje.
Že od pátku opravdu nabídne samé modré dny a modrou olympiádu.
