Článek
Co se přihodilo, že jste zažívaly takovou hektiku?
Sluková: Vyrazily jsme v osm hodin z vesnice a hned na prvním kruhovém objezdu byla nehoda (autobus usmrtil cyklistu – pozn. red.). Celé to bylo zavřené a nemohly jsme se dostat na hlavní dálnici. Musely jsme se rozcvičovat v autobuse a na kurt se dostaly až v půl desáté. Měly jsme trochu stresík...
Možná dobře, že už jste si ho odbyly před zápasem...
Kolocová: Přesně to jsme si říkaly.
Sluková: Už nám běželo hlavou, že nestihneme zápas a kvůli tomu nepostoupíme ze skupiny. Ani jsme se nemohly nikam dovolat, v autobuse neměly kontakty. Byly tam s námi nějací Brazilci, kteří jezdí na koni. Když zjistili, že jedeme pozdě na zápas,nahrnuli se k řidiči, aby jel rychleji. Nepomohlo to, ale byli milí.
Co bylo nakonec klíčovým momentem zápasu s Australankami?
Kolocová: Že jsme se zvedly po druhém setu. V prvním jsme měly všechno pod kontrolou, hrály dobře, držely se toho, co jsme si s trenérem řekly. Ve druhém jsme začaly hrát pravý opak. Věděly jsme, kde Cooková v poli stojí, ale přesto jsme nesmyslně hrály přesně tam. Ve třetí sadě jsme zase začaly hrát lépe, což bylo stejně důležité, jako servis, který nám vycházel.
Důležité asi bylo i to, že jste se nenechaly rozhodit spornými verdikty rozhodčích...
Kolocová: To bylo hrozné, už toho bylo moc.
Sluková: Přišlo mi, že spodní rozhodčí to musela vidět. Nyl to prostě zářez...
