Článek
Hluboce se mýlila. Denně se setkávám se stovkami Číňanů a žádný z nich nejeví sebemenší náznak, že by chtěl někam vtrhnout a někoho mlátit pokrývkou hlavy. Ba naopak. O pokrývku hlavy se čínští dobrovolníci ochotně podělí. Stejně jako včera na kanále. V Pekingu svítilo sluníčko a sotva si jeden z dobrovolníků všiml, že mou hlavu žádná čepice nezdobí, okamžitě mi jednu věnoval. Ve vší slušnosti, samozřejmě, rozhodně mě s ní nefláknul, jak si to tenkrát představovala babička…
Čínští organizátoři se prostě řídí heslem: „Spokojenost hostů především.“ Jednotně, ale moderně oblečení dobrovolníci, či spíše pomocníci, jsou všude. A chtějí opravdu pomoci, poradit, zařídit. Všichni, kteří přijdou do styku se zahraničními účastníky olympiády, mluví anglicky.
Když na střelnici začalo pršet, během pěti minut rozdávali pláštěnky. Před halou, kde probíhají soutěže zápasníků, přišlo osm chlapců s velkými slunečníky a v hustém dešti nás pod nimi převedli do třicet metrů vzdáleného tiskového střediska. Dívky držely dveře, aby novináři s batohy mohli co nejrychleji vejít.
Člověk má při jejich ochotě někdy zvláštní, trochu stydlivý pocit. Otevírat dveře mi snad nemusejí...
