Článek
Domácí plochodrážní titul máte po bitvě Liberci v kapse. Jak se vám po zranění jelo?
Na titul bylo víc kandidátů, šlo i o nasazení do příštího ročníku světových i evropských soutěží, ale mě povzbudil malý náskok z předešlých dílů. Nechtěl jsem nikomu nic darovat. Pauza mě však uvrhla do nejistoty. Necítil jsem se uvolněný, chybělo sebevědomí.
Co zraněná kolena a prasklá holenní kost? Na stupně jste vyskočil nečekaně svižně…
Po závodě musím nohy ledovat. Vaz v pravém koleně visí na vlásku, ale měl by se chytit snad sám a dorůst. Bolest ustoupila, koleno už se neplní krví. V levém mám vaz po plastice, ale je natažený. Bez ortézy jet nemůžu a musím se hlavně vyhnout pádům.
V libereckém závěrečném dílu šampionátu vás porazil bratr Aleš. A mohl vás zdolat i celkově. Nemrzelo vás, že jste mu poskytl motor, který máte nachystaný na největší esa do sobotní pražské Grand prix?
Je podobný tomu, jaký jsem měl já. A bráchovi jsem rád pomohl. Po tréninku byl ze svých motorů odvařenej. Aspoň mi ho na Prahu pořádně otestoval.
V závěru závodu byl po Matěji Kůsovi vaším druhým přemožitelem v jedné z jízd…
Chtěli jsme se vyhnout komplikacím. Bylo jasné, co potřebujeme. Vyjeli jsme nakonec ještě víc. Šel jsem po něm hlavně kvůli divákům.
Do Liberce se i tímhle závodem výrazněji vrátila plochá dráha. Nevadilo vám zvykat si na nový ovál?
Čím víc jich u nás je, tím líp. A líbí se mi, že už pořídili nafukovací mantinely. Bezpečnost by takhle měli řešit i jinde.
Už v sobotu v Praze jdete do druhé fáze Grand prix. Zatím se vám nevedlo. Co čekáte dál?
Pauza mi pomohla. Ještě do pražského závodu zatrénuju.
Není to málo na rozjetí po pauze?
Myslel jsem, že stihnu ještě jeden podnik v Anglii. Podepisuju nový kontrakt do Wolverhamptonu, kde jezdí i brácha. A hned v pondělí se jede závod, ale ukázalo se, že podle tamních pravidel můžu naostro naskočit až 4. srpna. Takže teď jen trénink.
Těšíte se do prestižní britské ligy?
Jel jsem ji naposledy loni. Nebude to slast. Budu se muset srovnat s tamní těžkou dráhou.
