Rubriky:

Motocykly

Rossi v Brně: Nejdříve ďábel, potom turista

17. srpna 2009 07:37 - BRNO

Dostal už tolik přívlastků, že není třeba je stále opakovat. Tak jeden za všechny. Fenomenální. A návdavkem – sběratel rekordů. Ital Valentino Rossi při Velké ceně České republiky na Masarykově okruhu u Brna, v místě, které je velkými písmeny spojeno s úplnými začátky jeho závodní kariéry, opět přepisoval knihu historických rekordů. A povedlo se mu to okořenit dalším vítězstvím.

 

Igor Zehl, ČTK

Obavy Rossiho z možného poškození motocyklu, k němuž došlo při pádu těsně před koncem vítězné i rekordní sobotní kvalifikace, se ukázaly liché. „Provedli jsme řadu postupných úprav, abych byl co nejrychlejší. Povedlo se. A k tomu jsem se sám za sebe snažil jako ďábel,“ rekapituloval rodák z Urbina závodní víkend od tréninku až po kvalifikaci. „Rovněž start do se povedl. Lepší byl na rovince jen Španěl Pedrosa, ale pak už to šlo podle plánu. Držel jsem vedoucí pozici a maximálně se koncentroval na případný souboj s Lorenzem.“  

Nikdo mi neujede a Jorge se přecenil

A k tomu skutečně došlo. Týmový kolega od Yamahy a průběžně druhý muž celkové klasifikace – Jorge Lorenzo – toužil po Rossiho skalpu o to víc, že sám v Brně získal trofeje pro vítěze ve třídě do 125 ccm v roce 2004 a v letech 2006 a 2007 ve dvěstěpadesátkách.

Možná si chtěl spravit chuť i po loňském tragickém vystoupení, kdy ho na Masarykově okruhu dusily neuvěřitelné technické problémy, do závodu se podle platných regulí neklasifikoval (nesplnil kvalifikační limit), ale přesto mu byl umožněn start, jenž proměnil jen v nemastné a neslané umístění na desáté pozici.

Inu, motivace jako hrom. Možná až příliš vysoká. Šest kol před cílem se španělský dravec odhodlal ze zákrytu k předjížděcímu manévru. Ale na špici vydržel jen do okamžiku, než oba sokové dokroužili na stejné místo. Pak, v nájezdu do zatáčky a v obavě, že ho Rossi podle kopíráku vnitřní stopou podjede, propásl správný brzdný moment a vyválel se v kotrmelcích v ochranné zóně. Vztekle házel Lorenzo rukavice do kačírku s vědomím, že Rossiho cesta pro vítěznou trofej (skleněnou repliku brněnského okruhu) už bude ničím nerušená.

„Právě teď mám tak silný a vyladěný motocykl, že se mi nikdo ze soupeřů nemůže rovnat. Není možné mi ujet. Maximálně lze jezdit tak rychle, jako jezdím já. Očividně se Jorge přecenil. Když se dostal přede mne, byl jsem připraven mu to oplatit, a v duchu si říkal, no nazdar, je tu další přetahovaná, jakou jsme letos podstoupili už několikrát. Jenže obavy se vzápětí rozplynuly. Možná, že v sobotu by situaci ustál, ale v danou chvíli panovaly na trati jiné podmínky a přilnavost pneumatik nebyla tak vysoká,“ zamyslel se Rossi a poté začal vtipkovat.

„Jakmile Lorenzo upadl, ihned jsem se uklidnil, a zbytek závodu si užíval jako nějaký turista. Rozhlížel jsem se kolem trati, doprava, doleva, co tu mají kde nového, no, zkrátka jsem si to užíval!“  

Krajan Agostini o další zápis chudší

Ostatně i diváci, usazení podél cílové rovinky, Rossiho při každém z dalších průjezdů pod hlavní tribunou vítali oslavným potleskem, v předtuše neodvratitelného faktu – 161. start v královské třídě proměnil „Vale“ v 76. vítězství, celkově v triumf s pořadovým číslem 102. V Brně kraloval pošesté. Druhým rokem po sobě a náskok na čele MS před Lorenzem navýšil na přepychových 50 bodů! „Ano, je to hodně důležitý fakt. Do konce sezóny však stále zbývá šest závodů, a já i můj tým nesmíme v ničem ani o píď polevit,“ podotýká Rossi.

I když se nemůže pochlubit tolika „brněnskýma“ vítězstvími, jako krajan a někdejší rival Max Biaggi, i tak patří Valentino Rossi mezi nejúspěšnější jezdce v historii moderního Masarykova okruhu. Vždyť vítězství, na nějž nikdy nelze zapomenout – prvního v kariéře (ve třídě do 125 ccm) – dosáhl právě v Grand Prix České republiky v roce 1996, a tehdy rovněž vůbec poprvé startoval i z pole position. V královské kubatuře se na členitém okruhu v lesích nedaleko od Brna představil podesáté – pětkrát zvítězil, třikrát skončil druhý, a na stupně, vyhrazené triu nejlepších, se nedostal jen dvakrát. Před dvěma lety obsadil sedmé místo a v roce 2002 jeho souboj o první příčku s Biaggim předčasně ukončila prasklá pneumatika.

Už předem bylo jasné, že v případě, kdy jezdec zvaný „Doktor“, skončí na českém asfaltu nejhůře do třetího místa, vytvoří nový rekord šampionátu v počtu pódiových umístění. Ten původní stanovil v roce 1977 jeho krajan Giacomo Agostini, který se mezi trojicí nejlepších objevil ve 159 závodech. Zásluhou Rossiho se nové maximum – v jeho případě za výkony ve třídách do 125, 250, 500 ccm a MotoGP – posunulo na číslo 160.

„Další velký moment mé kariéry. Samozřejmě. Ale přemýšlet o něm budu až v budoucnosti. Teď mám v hlavě jiné a bližší cíle. A co je podstatné? Třináct let jsem na vrcholu a přesto mám stejnou chuť a vůli závodit, jako když jsem tady v Brně vyhrál v roce 1996 poprvé,“ zdůraznil sběratel rekordů, jenž v únoru oslavil třicáté narozeniny, a na Masarykově okruhu se o pořádný kus přiblížil k případnému devátému titulu mistra světa.

David Soeldner, Sport.cz

Zrušit


Časová osa: Motocykly

Filtr článků - Motocykly