Sedm nočních minut korunovalo nekonečně dlouhý den

Jezdci i navigátoři spí v hotelu Moskva v centru Zlína. „Každý máme svůj pokoj, abychom měli absolutní klid. Budím se podle mobilního telefonu úplně bez problému. Následovala rychlá sprcha, abych se probral,“ líčil Kopecký.

„Měl jsem ovesnou kaši, jogurt, jedno vajíčko, kafe a trochu ovoce.“

Poslední trénink se soutěžními vozy na trase dlouhé 4720 metrů. „Nastavení na soutěž jsem měl připravené z testování. Jel jsem čtyřikrát. Spíše jsem se svezl pro dobrý pocit,“ přiznal Kopecký. V autě si vezl banán k svačině a iontový nápoj.

„S techniky a vedením týmu jsme tradičně řešili, zda auto fungovalo bez potíží při shakedownu. Tentokrát byl mnohem důraz kladen na volbu pneumatik s ohledem na počasí,“ přiznal pilot.

Veškerou stravu mají jezdci nachystanou v týmovém stanu Škody Motorsport v servisní zóně v Otrokovicích. „Měl jsem kuřecí vývar a špagety aglio olio. Nic těžkého, tradičně bez masa.“

V autosalonu Škody ve Zlíně se sešlo několik desítek lidí od dětí až po důchodce. „Při Barum rallye rozdám přes tisíc podpisových karet, další stovky autogramů putují na plakáty. Mrzí mě, že nemohu vyhovět všem, ale tolik času prostě nemám,“ krčil rameny Kopecký s ohledem na obrovský zájem fanoušků rallye. „Do Zlína jsem se strašně těšil, protože šlo o můj jediný domácí start.“

Při autogramiádě se Jan Kopecký potkal s přítelkyní Evou Šlapetovou, která při Barum rallye pracuje jako hosteska týmu Škoda Motorsport.foto: Zdeněk Sluka

„S týmovým doktorem Jiříkem, parťákem Hänninen i navigátory v lese nad hotelem. Krátké výběhy do kopečka, kliky, žabáky, dřepy. Cílem bylo uvolnit se, zahřát svaly a zkoncentrovat se. Nešlo o extrémní zátěž. Třicet minut stačilo.“

Byť dorazili ještě Hänninen, Bouffier či Mikkelsen, byl jako obhájce vítězství ústřední postavou hodinového mítinku s médii. „Po tréninku jsem si dal rychlou sprchu a spěchal do Baťova mrakodrapu. Novináři mi nevadí. Umím lehce odpovědět i na záludné otázky,“ usmíval se Kopecký. „Beru setkání s tiskem jakou součást svojí práce.“

„V pět byl oficiální start, ale to se jen auty přejede přes rampu a vozy se dají do uzavřeného parkoviště. Pak následovalo dlouhé čekání. V hotelu jsme klábosili s kolegou Hänninenem a navigátory. Lehnout jsem si nešel, člověk je pak utlumený. Naopak jsme ještě měli kratičký trénink. A večeři. Bylo zeleninové rizoto.“

„Jel se třikrát okruh v ulicích Zlína. Ve tmě má závod atmosféru narozdíl od některých jiných městských zkoušek, kde se s autem motáte mezi kruhovými objezdy. Ve Zlíně jsme lidem strašně blízko a navíc kolem nich projedeme třikrát. Skoro deset kilometrů kolem obrubníků a před startem pršelo, což byla strašlivá kombinace. Jelo se v obráceném pořadí, takže na svůj start jsem při účasti více než stovky závodníků čekal hodně dlouho. Ale nervozita mě nepřepadla.

„S ohledem na havárii jedné z posádek vpředu jsme přišli na řadu až o sedmadvacet minut později. Čekání bylo vážně hodně, hodně dlouhé. Než jsem poprvé ostře sešlápl plyn, tradičně jsme si s navigátorem Petrem Starým řekli náš bojový pokřik, ale ten není ke zveřejnění. Podali jsme si ruce a popřáli štěstí. Za sedm minut a pár vteřin bylo hotovo. Normálně se při závodech snažím dostat do postele do deseti hodin, ale tady jsem šel spát až po půlnoci. Jinak to nešlo. Ale i šest hodin stačí, aby byl člověk dostatečně odpočatý do další porce rychlostních zkoušek, které nás čekají v sobotu.“