Článek
Jeden zdařený pokus, pět úmyslně přešlápnutých. Hodně jste se ve finále trápil?
Opravdu to nešlo. Ať jsem dělal, co jsem dělal. Hrůza.
Důvodem bylo spíš zdraví, nebo technika po tréninkovém výpadku?
Kombinace obojího. Jak jsem měl období, kdy jsem dva týdny nemohl dělat opravdu nic a jen jsem ležel, zmizela síla a všechno… Prostě to nenaskočilo zpátky.
Snažil jste se mezi pokusy něco měnit?
Trenér mi dával spoustu rad, snažil jsem se je nějak následovat. Trošku mi ten závod připomínal olympiádu v Riu, kdy jsem si přišel, že neházím tak špatně, ale oštěp prostě neletěl. Přemýšlel jsem nad tím, fakt jsem bojoval do posledního pokusu a říkal si, že by se to mohlo zvrátit. Ale prostě nešlo udělat nic.
Bolelo vás finále?
Hodně. Musím říct, že mě bolí různé části těla. Ale to je jedno, spíš je hrozný pocit, že celou sezónu to bylo parádní. A jak přestane poslouchat tělo, tak si tím tu sezónu totálně zkazíte.
Přitom 86 metrů, které stačily na bronz, jste letos házel vcelku pravidelně…
To mi ani nepřipomínejte… Právě, že jsem věděl, že je bronz za 86 metrů. Co k tomu říct...
Co dál? Budete tělo léčit, nebo zkusíte ještě závodit?
Musíme se nad tím s trenérem zamyslet. Jestli dát tělo do kupy, nebo potrénovat. Ale v takovém stavu by se ani mně nechtělo házet. Bojovat s osmdesáti metry není nic příjemného, stejně tak se nechávat porážet od soupeřů, kterými jsem se nechal tady ve finále porazit.
