Článek
Jak jste spokojen se vstupem do halové sezóny?
Z prvních závodů mám docela dobrý pocit, přestože jsem ještě limit pro evropský šampionát v Turíně nesplnil. Mám ale hodně natrénováno a po téměř dvou letech určitého tápání se mi zdá, že se mi forma vrací. Těch 223 centimetrů na druhém závodě Moravské Tour v Hustopečích nebylo špatných. Až odstraním problémy s rozběhem, měl bych skočit na dalších mítincích ještě podstatně výš.
Věříte tedy, že 227 centimetrů, které zajišťují letenku do Turína, brzy zdoláte?
Jsem v tomto směru velkým optimistou. Udělám pro to úplně všechno. Na halovém mistrovství Evropy toužím hrozně moc startovat. Z jedné země se mohou šampionátu zúčastnit tři borci, a tak letos naštěstí odpadne tradiční bratrovražedný souboj mezi mnou, Jardou Bábou a Tomášem Janků.
Do Turína tolik chcete i proto, že jste loni na olympiádě v Pekingu chyběl?
Určitě. Hrozně mě to mrzelo a celý podzim jsem se z toho vzpamatovával. Tehdy jsem limit honil až na poslední chvíli a byl v obrovském stresu, který jsem si zřejmě až příliš připouštěl. Strašně moc jsem chtěl limit překonat, a možná právě proto jsem nakonec v Pekingu neskákal. Potřeboval bych asi být trochu větším flegmatikem. Třeba jako Jarda Bába, který z ničeho nedělá velkou vědu.
Honily se vám tehdy hlavou i myšlenky na ukončení aktivní kariéry?
To právě ne. Hlasy pochybovačů, které tvrdily, že ve třiceti letech už mám zenit výkonnosti za sebou, mě naopak nakoply ke zvýšenému úsilí. Rád bych všem dokázal, že ještě zdaleka nepatřím do starého železa.
Takže vaší ambicí je třeba i finále na letním mistrovství světa v Berlíně?
Tak daleko se zatím nedívám, do Berlína je ještě přes půl roku čas. Na pomyslném žebříku, po němž chci vystoupat zpátky do užší světové špičky, jsem momentálně teprve na prvním stupínku. Když se kvalifikuji do Turína, postoupím na druhou.
