Článek
Jak je možné, že Albert už jezdí?
On má neskutečnou morálku a práh bolesti dokáže hodně posunout. Já bych určitě minimálně tři dny po takovém zranění na kolo nebyl schopen sednout, ale on s tím zlomeným žebrem normálně trénoval. Jeho vůle je obdivuhodná. V tomhle bych ho přirovnal k mému tátovi. Ten ji mohl klidně prodávat...
Alberta znáte dokonale. Jaký je člověk?
Fajn kluk. V Belgii je strašně populární, hlavně ve vlámské části, která cyklokrosem žije. Tam je něco jako u nás Jágr. Každý ho pozná, někdy to nemá lehké. Na veřejnosti si trošku drží odstup, ale když je s námi, je uvolněný a pořád dělá srandu.
Jste přátelé, nebo je to jen profesionální vztah týmových kolegů?
Kamarádství tam je. Párkrát už byl u nás doma v Kamenici, letos by měl přijet znovu. Je to velký showman, který si užívá titulu mistra světa. Ty duhové proužky, které nosí na dresu, má rád na všem. Nejradši by si je asi i vytetoval... Jsme spolu v kontaktu prakticky denně, volali jsme si i po mistrácích republiky. Příští týden poletíme na soustředění do Španělska mezi dvěma svěťáky, zase budeme spolu.
Albert má zatím famózní sezónu, ale vás provází smůla. Co s tím?
To kdybych věděl... Táhne se to se mnou prakticky od třetího víkendu v sezóně. Kolikrát už to v závodě vypadalo dobře, ale pak jsem buď lehnul, nebo přišly technické problémy. Někdy jsem z toho byl hodně špatnej. Zatím nejlepším výsledkem je druhé místo ze St. Niklaasu, ale chtěl bych to potvrdit bednou v nějakém velkém závodě.
Třeba na mistrovství světa v Táboře...
To by bylo krásné, velká satisfakce. Teď mám před sebou dva Světové poháry, tak uvidíme, jak na tom budu.
Je reálné, abyste v Táboře bojoval o medaili?
Šance je vždycky. Mistrák světa je specifický závod, v němž ne vždy vyhrávají ti nejlepší ze sezóny. Musím se dát dohromady a pořádně se připravit.
Vymyslíte něco s tátou, který je čtyřnásobným mistrem světa?
Určitě se o něco pokusíme. Táta je pořád mým trenérem i rádcem. I když jsem v Belgii sám, denně spolu všechno probíráme přes telefon. Závodil dvacet let, byl nejlepší na světě a má veliké zkušenosti. Každá jeho rada je dobrá. Beru si k srdci jeho kritiku, ale dokáže mě i povzbudit.
V čem vám nejvíc radí?
On byl profesor, všechno měl vždycky do detailu promyšlené. V závodě pořád používal hlavu. Já jedu kolikrát bezmyšlenkovitě. Hodně mi dokáže dát.
Vy už jste v Táboře jednu medaili získal, před devíti lety jste jako junior vybojoval stříbro...
To byla paráda, jezdil jsem druhým rokem na kole a hned placka. Bylo by fajn na to po letech navázat.
Těšíte se na závod před domácími fanoušky, nebo budete ještě nervóznější?
Mě to spíš vyburcuje. Věřím, že přijde spousta lidí a atmosféra bude podobná jako před devíti lety. Do závodu půjdu s chladnou hlavou. Nemám co ztratit, můžu jen získat.
Českou jedničkou je Zdeněk Štybar. Nemrzí vás, že vy ostatní jste v jeho stínu?
Co se dá dělat. V téhle sezóně má famózní formu a je to dobré pro český cyklokros jako takový.
Jak spolu vy dva vycházíte?
Respektujeme se. Když jsme spolu na tréninku, pokecáme, po závodě si pogratulujeme, ale není to tak, že bychom si volali dvakrát denně. Takový kamarádský vztah mám třeba s Martinem Bínou, kterému jsem byl na svatbě za svědka.
Většinu roku trávíte v Belgii. Žije se vám tam dobře?
Zvládám to v pohodě. Zlepšil jsem řeč, vlámštinu celkem zvládám. Bydlím v Morkhovenu, který leží asi třicet kilometrů od Antverp. Tým tam má dům, většinou jsme tam čtyři. Já s Lubošem Petrušem, Němec Walsleben a Francouz Jouffroy. Každý máme svůj pokoj, nic mi tam nechybí. Po závodech v Belgii se mnou často jezdí i lidé z rodiny, u které bydlel už táta. Jsou to naši dobří přátelé, pomáhají mi.
