Článek
Jak byl spokojen s výkony a výsledky českých sportovců v Aténách předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek? Už před olympiádou jsem říkal, že budu spokojený, když se vyrovnáme nebo přiblížíme osmi medailím ze Sydney. To se vcelku stalo. Získali jsme sice jen jednu zlatou medaili, ale na druhou stranu tu je zase nápadně mnoho víc čtvrtých až šestých míst. Otázkou je, zda to je signál, že se jedná o medailové kandidáty pro příští hry, nebo v tom je nějaká jiná zákonitost, že se Češi nedostanou na medailová místa. Kdybychom měli jedenáct medailí, hodnotil bych to přibližně stejně.
Prožívám závody se sportovci, pro které je veliký rozdíl, jestli získají medaili, nebo skončí těsně pod stupni. Pro mnohé to je otázka celé sportovní kariéry, protože někteří už třeba nebudou mít v životě šanci olympijskou medaili získat. Nejvíc líto mi bylo asi oštěpařky Nikoly Brejchové, která přišla o medaili během poslední série a chybělo jí k ní šest centimetrů.
Říkal jste před hrami, že sem žádný sportovec nepojede jako turista. Zklamali vás někteří? Všichni sem jeli na základě splněných limitů, které byly předem schváleny ať mezinárodními federacemi, nebo ČOV. Každý, kdo tu startoval, si účast poctivě vybojoval. Jak skončil, je věc další. Rozhodně jsem se nesetkal se sportovcem, který by předem hodil flintu do žita nebo na lepší výkon měl a závod vypustil.
Osm medailí a mezi nimi jediná zlatá. To je nejhorší bilance od roku 1956, kdy jich tehdy českoslovenští sportovci získali šest a jediné zlato diskařka Fikotová... To vůbec nelze srovnávat. Sportovní výkonnost vzrostla v mnoha zemích a na většině kontinentů. Dřív nebyla na takovém vrcholu Čína a africké země. Myslím si, že v rámci našich možností jsme udrželi tempo a krok se světem.
Neudělali přesto někteří sportovci, kteří v Aténách neuspěli, chyby v přípravě? To je spíš otázka pro sportovní svazy a pro jejich odborníky. ČOV udělal maximum pro jejich podporu a splnil i jejich finanční požadavky pro přípravu. Určitě bude třeba se zamyslet nad příčinami neúspěchů, ale i příjemných překvapení.
Naplnily se některé obavy, o nichž jste hovořil před odjezdem? Obavy, že se hry v Aténách vůbec neuskuteční nebo dojde k teroristickým útokům, se nepotvrdily. Nikdy jsem je neživil, ale ani nepodceňoval. Pokud je něco narušilo, tak to bylo nečekaně mnoho dopingových afér.
Čím si to vysvětlujete? Upřímně řečeno, dost dobře to nechápu. Bývalý prezident MOV Samaranch si pochvaloval, že to je důkaz o kvalitě boje MOV proti dopingu a hříšníci teď už prakticky nemají žádnou šanci uniknout. Sám to vidím dost negativně, protože po té obrovské osvětě jsem čekal, že v Aténách dojde k nějakému nešťastnému případu z neznalosti, kdy se objeví nějaký zakázaný prostředek v podpůrné výživě nebo nějakém léku.
Ale že tu bude tolik případů vědomého dopingu, který se snažili zakrýt nejen sportovci, ale i jejich národní olympijské výbory a vedení výprav, a bylo to spojeno s dalšími podvody, to jsem nečekal a je to pro mne zklamáním.
Neživíte v sobě naději, že by se mohly i po hrách objevit další případy dopingu a, jako tomu bylo v případě lyžařky Neumannové, by dostaly někteří naši sportovci, kteří skončili čtvrtí, medaili dodatečně? O tom si můžeme povídat, ale moc tomu nevěřím a takovou naději si nedělám. Nyní už jsou metody kontrol právně podložené a drtivá většina sportovců, kteří do Atén jeli s nějakými ambicemi, byli předem kontrolováni. Ti, co se tomu vyhnuli, na hrách pak nemohli startovat. Myslím si, že by se to opakovalo jen v případě, že by se objevilo něco, co se nepodařilo zjistit při prvních kontrolách.
Prozradíte dojem z her? Velmi dobrý, ale to je můj subjektivní dojem. Neznám například celkové počty návštěvníků, nevím, jestli byly výdělečné, nebo prodělečné. Nepoznal jsem problémy s dopravou, o nichž se hovořilo. Chybělo mi tady víc diváků, zejména pak v první polovině olympiády. Asi to bylo dáno tím, že Atéňané byli vyzýváni, aby město pokud možno opustili, a v tomto směru se to nakonec obrátilo proti organizátorům.
