Článek
Když v neděli odpoledne proťal na vrcholu Alpe Cermis s českou vlajkou na rameni cílovou fotobuňku, věděl, že dosáhl jednoho z největších úspěchů kariéry. „V tuhle chvíli, plný emocí, to řadím hodně vysoko. Snad hned pod stříbro z olympiády v Turíně. Ještě ale nebyla chvíle, abych si sedl, vydechl a všechno si to uvědomil,“ vykládal při pondělním setkání s novináři.
Závěrečnou etapu jel celou v čele o samotě, k téměř dvouminutovému náskoku na zbytek startovního pole nakonec ještě přidal téměř minutu. „Vyjet sjezdovku bylo náročené, v těch nejprudších pasážích jsem se hlavně nesměl nechat vybláznit od diváků. Od půlky sjezdovky jsem věřil, že o vítězství nemůžu přijít a po zdolání nejstrmějšího úseku jsem si už užíval triumfální pocit. I když je otázka, jak si člověk v takovém stoupáku může něco užívat,“ smál se.
Ani po triumfálním dojezdu ale neměl šanci na odpočinek. Po sérii rozhovorů a dlouhém slavnostním vyhlášení jej čekal přesun do Val Gardeny, kde už dopředu přislíbil účast na exhibičním sprintu, kde se na půlkilometrové trati utkaly hvězdy Tour s italským reprezentačním družstvem. „Bylo to vážné závodění na zábavné trati. Výsledek? Diplomaticky řečeno jsem těsně nepostoupil z první rozjížďky,“ připomněl Bauer svou slabší disciplínu. Po závodě pak skočili s trenérem Miroslavem Petráskem do auta a vydali se vstříc domovu. „Za volantem jsme se vystřídali, ale cesta nebyla jednoduchá, bylo dost špatné počasí,“ podotkl Bauer.
Naštěstí byl bez auta
I v euforii, s níž se vrátil z Tour, se ale musel vrátit k okamžikům, kdy se rozhodoval, že celý seriál zabalí. To když se před pátým dílem v Novém Městě na Moravě dozvěděl, že kvůli podivnému výkladu pravidel přišel o dvě vítězství ze tří.
„Byla to bezmoc. Na trati bojujete sám se sebou, děláte všechno pro to, abyste porazili zbytek světa, a pak přijedete do cíle a někdo vám podrazí nohy takovým výrokem. Jediné štěstí bylo, že jsem tam neměl své auto. Jinak bych asi volal z cesty, že jsem už skoro doma. Takhle jsem ale potřeboval odvoz a Míra (Petrásek - pozn. aut.) mě přesvědčil, že by můj odjezd nikomu neprospěl. Půlhodina byla hodně napjatá,“ líčil.
Do pátého závodu proto vstupoval s obzvlášť silnou motivací. „Když jsem ve středu odstartoval, tak jsem věděl, že vyhraju. Měl jsem křídla,“ prohlásil. Fyzicky se prý nejvíc trápil na Nový rok ve čtvrtém dílu. „Po sprintu v Praze jsem sice věděl, že mám blízko k prvnímu místu, za mnou byl ale balík závodníků, který mě neustále dojížděl. To bylo asi nejvíc vydřené vítězství, o to víc mě pak překvapilo rozhodnutí FIS,“ dodal.
Těžký psychický moment nakonec zvládl a po sprintu v Asiagu vykročil v dalším závodě ve Val di Fiemme za celkovým vítězstvím. Před posledním dílem bylo jasné, že ve formě, s níž celou Tour odjel, má zbytek startovního pole jen malou šanci. „Nor Hjelmeset říkal, že už nemají šanci mě dojet. Němec Sommerfeldt mě dokonce tituloval zvíře a říkal, že se to nedělá,“ přiblížil.
Norové spekulovali nad dopingem
Úspěšné tažení seriálem přineslo ale i negativnější stránky. „Najednou narostla aktivita antidopingových komisařů, stejně jako zájem novinářů, kteří pátrali, co dělám jinak, že mi to tak jede. Svartedal s Östensenem se mi dokonce po skončení Tour omlouvali za něco, co se psalo v norských novinách a s čím oni zásadně nesouhlasí,“ naznačil, že jej Seveřané podezřívají z dopingu. „Já, moje rodina a můj servisní tým víme, jak to je. Druhá strana může mít jiný názor. Od toho je ale antidopingová agentura,“ odmítl rezolutně stín pochybností.
Za triumf na Tour obdržel významné bodové ohodnocení do Světového poháru a rázem se tak stal hlavním favoritem na celkové vítězství. „Splnil jsem cíl uspět na Tour. Dalším malým cílem je úspěšné vystoupení na únorovém Světovém poháru v Liberci. Na celkové vítězství v SP zatím moc nekoukám, i když je to skvěle rozjeté. Výkonnostně jsem v pohodě. Vím, že mohu závodit s kýmkoli. A pokud zůstanu zdravý, tak mohu v dobrých výsledcích pokračovat,“ má jasno.
V nejbližších dnech si každopádně hodlá řádně odpočinout. „Zahodím běžky do kouta, trenér bude daleko,“ ohlížel se se smíchem po Petráskovi. Rodiny si ale moc neužije. Už za dva týdny jej čekají další závody v kanadském Canmore, kde bude usilovat o rozšíření své dosavadní skvělé bilance.
