Článek
Nebylo to tak pohodové vítězství jako to předvánoční v Ramsau na desítce. Ale to koneckonců v závodě s hromadným startem nikdo ani nemohl očekávat. Že vyhraje, to si písecká rodačka uvědomila až těsně před cílovou páskou. "Tak metr," upřesnila běžkyně pro ČTK.
Neumannová si ani nestihla výhru ve Falunu pořádně vychutnat. Po slavnostním vyhlášení zamířila na dopingovou zkoušku a tiskovou konferenci. Pak hned sedla do auta, aby co nejrychleji ujela 240 kilometrů do Stockholmu a stihla večerní letadlo domů. Chtěla být brzy u dcery Lucie, kterou nechala doma s babičkou. Poprvé od porodu se od maličké odloučila na delší dobu. V Ramsau ji ještě měla s sebou.
Nestačila ani zabalit
"Pojedu ale co nejrychleji, abych byla brzy zpátky," říkala s úsměvem už před výletem na sever. Vše tam probíhalo v rychlém sledu. "Ani jsem si nestačila pořádně zabalit," posteskla si po doběhu.
Z vítězství měla pochopitelně radost. "Člověka určitě neomrzí vítězit. Pocity mám moc pěkný," popisovala, když za sebou měla spletitou řež v houfu lyžařek. Skiatlon je úžasný pro diváky. Početná skupina zpravidla do posledních metrů bojuje o prvenství. Neumannová ale ne vždy byla přívrženkyní novinek.
Nahrály jí zase podmínky. Vše proběhlo hladce, pochvalovala si i lyže. Za nejobtížnější část skiatlonu považovala začátek. Rozjezd je ošemetný, hrozí zlomení hůlky. "Nemám rychlé starty. Ve skupině se šlape po lyžích, musí se přejíždět ze stopy do stopy, a proto jsem se cpala dopředu," dodala běžkyně.
