Článek
Reprezentanti byli outsidery těžké skupiny, přesto snili o postupu, a když se v prvním utkání málem postarali o senzaci, vypadalo to, že by mohli překročit svůj stín. Recept na vítězství ale na Mallorce nenašli, po nezdaru v prodloužení s Němci se k maximálnímu výkonu už nepříblížili.
Sebedůvěra klesala a herní projev se zhoršoval, až si nakonec mužstvo neporadilo ani s Turky, přitom jejich psychika byla předchozími porážkami viditelně otřesena a naše šance uspět byla jedinečná. „Nechytli jsme začátek duelu pravdy, udělali hodně chyb v obraně a pomohli soupeři do psychické pohody. Když tým bodové manko s velkým úsilím stáhl, zase slevil z agresivity a místo využití nabídky ke zvratu umožnil Turecku lacino získat náskok,“ litoval trenér Zdeněk Hummel.
Národní tým na Mallorce doplácel na herní výpadky, snad jen Bartoň neměl slabší chvilku. Benda na pivotu dřel, ale dělal chyby a bylo až neuvěřitelné, jak Welsch přišel proti Turkům o střeleckou jistotu a jeho body týmu citelně chyběly. Víc se čekalo od Whitfielda na rozehrávce a vůbec se neprosadil druhý sled sestavy, ať už šlo o Starostu, Sokolovského, Beneše či Nečase. „Bohužel, na klíčových hráčích se projevila ke konci únava, nejen fyzická, ale i mentální,“ řekl Hummel.
České účinkování na šampionátu nelze nazvat fiaskem, na úspěch ale mužstvo nemělo. „Ukázali jsme, že dokážeme hrát i dobré partie s nejlepšími zeměmi kontinentu, jen chybí síla k tomu vítěznému krůčku. Je to o sebedůvěře, psychice, zkušenostech, ale i přetíženosti opor i obtížnosti dostat soupeře pod tlak,“ přemítal trenér Zdeněk Hummel a připustil úvahy o své rezignaci.
