Článek
Lákala vás cizina, proč jste se rozhodl o další rok prodloužit působení v Nymburku? Když jsme získali český titul, registroval jsem velký zájem z Evropy. Obdržel jsem skutečně zajímavé nabídky z italských, ruských i řeckých klubů a přemýšlel o odchodu. Jenže pak lékaři řekli, že je nutná operace kolena, a místo jednání o přestupu jsem musel do nemocnice.
Pak už bylo složité bavit se s někým o odchodu, celé léto jsem věnoval jen rehabilitaci. Ostře mohu trénovat až poslední dva týdny a při zvážení všech pro a proti jsem se rozhodl pokračovat v Nymburku.
Vypadá to, že další angažmá v týmu českého mistra je pro vás nouzové řešení... Tak to rozhodně není, určitě tu nejsem z nouze, spíš jde ale o sázku na jistotu. Mám tu výborné podmínky, vedení klubu plní vše, co slíbí, a nemohu opomenout ani to, že rodina je šťastná, že zůstáváme doma. Syn má ve školce hodně kamarádů, které by pro něj nebylo snadné opouštět.
Nymburk na vás pod košem hodně spoléhá, máte být trumfem nejen na jeho cestě za obhájením titulu, ale i při snaze uspět v Evropské lize. Cítíte velký tlak? V posledních týdnech bylo znát, že Nymburk o mě hodně stojí, ale nikdo mi tu nedržel pistoli u hlavy, abych podepsal další rok. Cítím tlak, ale snad nebude kontraproduktivní, aby mi svazoval ruce. Moje letní příprava byla hodně komplikovaná. Měl jsem s mužstvem málo společných tréninků, souhra si teprve musí sednout a sám na sobě cítím, že potřebuji dostat zpět basketbalové instinkty. Mentálně jsem však v pohodě.
Zdá se vám nymburské mužstvo silnější nebo slabší než loni? I přes nečekaný odchod Johnsona se podařilo asi posílit, ale obhajoba pozic je daleko těžší než dostat se na ně. Budou se od nás očekávat výborné výsledky, to může na celý tým trochu dolehnout. Navíc chceme v evropském poháru projít ze skupiny a udělat ten krok, který se loni nepovedl. Pozitivní by mělo být, že máme i střídačku koncipovanou tak, aby se na všech postech mohlo na hřišti rotovat.
Jak moc vás mrzí reprezentační absence v zářijové kvalifikaci ME? Sledoval jsem snažení omlazeného týmu, který poznával, jak tenká je hranice mezi porážkou a vítězstvím, a mohu říci, že doma proti Slovincům i Francouzům chybělo trochu štěstí. Naopak zápasy venku asi ukázaly slabiny reprezentace, v níž se nezříkám další účasti, když budu zdráv. Dodatečná kvalifikace se ale hraje až koncem příštího léta, tak daleko se zatím nedívám.
