Článek
Je to reálné?
Dostat se na olympiádu je samozřejmě nesmírně složité. Já ale miluju velké výzvy. Brazílie je ovšem ještě hodně vzdálená budoucnost. Teď před námi leží spousta dílčích úkolů, které je nutno splnit v mnohem kratším časovém horizontu.
Které to jsou?
V Evropské lize, do níž jsme úspěšně vstoupili o víkendu úvodním turnajem v Brně, budeme počátkem července pořádat Final Four v Karlových Varech. Dva nejlepší celky se z něho probojují do Grand Prix. Chceme být jedním z nich. A za další blízkou prioritu považuju postup ze zářijové kvalifikace na evropský šampionát v příštím roce. Mým záměrem je, aby tým neustále výkonnostně rostl a s přibývajícími úspěchy se zvyšoval zájem o ženský volejbal v Česku mezi fanoušky. Chceme být lepší než muži.
Takže jste se ani dlouho nerozmýšlel, zda se o post kouče české reprezentace ucházet?
Ani ne. Po mnohaleté práci v klubu jsem cítil, že jsem už na působení u národního družstva dobře připravený. Zatím rozhodně nelituju, holky makají na trénincích i v zápasech na sto procent.
Trenérem italského Busto Arsizio v tamní nejvyšší soutěži ovšem zůstáváte dál. Budete všechno stíhat?
Věřím, že ano. Česká reprezentace bude mít pochopitelně přednost, v klubu si to zařídím tak, aby za mě mohli v případě potřeby kompetentní lidé zaskočit.
V Česku jste už strávil několik týdnů. Jak se vám tady líbí?
Moc. Narazil jsem jen na samé příjemné lidi. Oblíbil jsem si i českou kuchyni, byť mnohá jídla nejdou se sportováním moc dohromady. Jestli jsem se setkal i s něčím negativním? Snad jen kouření v restauracích mi trochu vadí.
Jinak vám nic nechybí?
Samozřejmě rodina. Hlavně dospívající dcera. S tím ale nic nenadělám, nová práce je pro mě momentálně prioritou.
V jakém jazyce udělujete českým hráčkám pokyny?
V italštině. Já bohužel angličtinou příliš nevládnu. Proto jsem si taky vybral za asistentku bývalou českou reprezentantku Marcelu Ritschelovou, která se do Itálie provdala a je díky tomu i výbornou překladatelkou.
Blíží se evropský fotbalový šampionát. Jste velkým fanouškem italského národního mužstva?
Kdysi jsem býval, avšak v posledních letech mě to dost přešlo. A když vidím, že se teď v italském fotbale vyrojila další korupční aféra, jsem jenom rád. Právě z tohoto důvodu je volejbalový svět v Itálii úplně jiný než volejbalový. Jsem ovšem Ital, a tak nebudu tvrdit, že si televizi při utkáních našeho celku nepustím.
