Článek
Po vyřazení ve skupině ME 2007 přišel pád až do evropského suterénu v podobě divize B a minulou kvalifikaci nemohl ani tým hrát. Jak těžké bylo vytáhnout ho zpátky?
Tenkrát ve Španělsku se zapomnělo, že nejsme země, která by se pravidelně účastnila velkých akcí. Přišla až zdrcující kritika, nikdo nebyl schopen trenéru Hummelovi přes tři porážky dát alespoň trochu respektu. Mužská reprezentace spadla na delší čas do bahna, a když jsem ji před třemi roky přebíral, nikdo o ni pořádně nestál. A nejen trenérsky.
Bral jste to tehdy pro sebe jako velkou výzvu?
Do značné míry šlo o risk, můj i těch, co mi dali důvěru. První rok nebyl dobrý, prali jsme se s omluvenkami, ale snažil jsem se trpělivě změnit klima i myšlení uvnitř týmu a cítil, jak i herní kvalita roste. Našel jsem k sobě i amerického asistenta Taylora, jenž odvádí spoustu práce kolem analýzy soupeřů. Do letošní kvalifikace jsme šli s pokorou, ale i odhodlaní sáhnout po postupu.
Napadlo vás, že to půjde tak dobře?
Hodně jsem mužstvu věřil. Že ale doma i venku porazíme Bělorusy i Portugalce, kteří na rozdíl od nás minule na Evropě byli, a že v Chomutově přejedeme i Turky o osmnáct, to bylo skutečně nadplán. Z dosavadních sedmi utkání ve skupině jsme prohráli jen obě se suverénními Italy, už v přípravě jsme měli šňůru šesti výher, to všechno jsou důkazy nesporné síly týmu.
Zafungoval váš týmový mix zkušených třicátníků a dravého mladí?
Bylo moc dobře, že jsme vsadili na kartu perspektivy. Generace kolem Satoranského s Jelínkem dorostla a ukázala potenciál, a to máme v záloze ještě Veselého v NBA. Mladí hráči, kteří dostali velký prostor, přijali roli pilířů a nabalili na sebe další. K tomu se přidala herní zralost Welsche, Bartoně a Bendy, kteří už tenkrát hráli na Evropě, a tak bych rád věřil, že postup je jen začátek něčeho pozitivního. Uvědomuji si ale i tu vzácnost, že Česko bude na šampionátu.
