Článek
Rusky byly poslední dobou prokletím českých žen, v Ankaře jim toužily oplatit porážku v boji o zlato na posledním evropském šampionátu i loňské stop z olympijského čtvrtfinále. "Měli jsme tu daleko zkušenější, a hlavně sehranější tým než v minulosti. Vítězné tažení, nastartované povedenou premiérou s Francouzkami, se povedlo dotáhnout až do úplného konce," doplnila kapitánka Hana Machová
Národní tým se v Turecku prezentoval agresivní hrou, jeho velkou předností byla obrana, síla na všech postech i sehranost. Nejen základní sestava Machová, Veselá, Vítečková, Němcová, Večeřová, ale i klíčová náhradnice Pavlíčková a k nim dobře alternující Uhrová, Kulichová či Klimešová vytvořily nesmírně kompaktní celek.
Nad všemi stál kouč
Do něj patří i Mokrošová, Borecká a Hartigová, byť se na hřišti objevovaly sporadicky, ale v tréninku, šatně i na střídačce odvedly nezanedbatelný kus práce. Nad všemi stál kouč Bobrovský, pro nějž je zlato završením téměř osmileté práce u národního týmu žen.
K titulu vedlo osm vítězství. Neskutečná morálka i odhodlání týmu bylo patrné právě v závěru finále, které dohrával bez zraněných Veselé i Večeřové, která si po střetu s protihráčkou poranila nohu.
"Vyplatilo se jít krok po kroku. Nejdřív se holky chtěly se dostat mezi pět nejlepších, které získají letenku na MS 2006 do Brazílie. Potom toužily po medaili. Když ale měly v sobotu večer už jistou obhajobu evropského stříbra, začaly spřádat velké finálové plány a i ty nakonec vyšly," hodnotil bezprostředně po zlatém triumfu Bobrovský.
