Článek
Bolel hodně ten souboj s pivotkami Fenerbahce pod košem?
Nebyla to žádná sranda, hrát proti tak narostlým holkám jako jsou Hollingsworthová a Charlesová opravdu bolí, obrana je ale hodně o sebeobětování. Trochu jsme je v druhé půli odřízly tím, jak jsme dobře přebíraly a pak už se na ně ani nedostával tolik míč.
Našly jste na ně tedy účinnou taktiku?
Měly jsme obranu fakt dobře vymyšlenou, dařilo se i zdvojovat, což jim to očividně vadilo, protože si už nedokázaly přihrát na pivota. Takže jim trochu i povolily nervy, a to bylo jen dobře pro nás. Osobně mě těší, že jsem obstála při bránění, ty moje body jsou jen bonus.
Kdy jste uvěřila, že se vám skutečně podaří získat senzační skalp silného tureckého klubu?
Paní trenérka říkala při oddechovém čase čtyři minuty před koncem, že čas je náš kamarád, ale ono to bylo furt tak na hraně. Teprve když jsme pořád udržovaly ten náskok, začala jsem věřit, že to opravdu dotáhneme do vítězné tečky.
Na konci už jste si užila euforii ze střídačky?
Já byla v závěru paradoxně snad ještě víc nervózní než holky na hřišti a doslova po vteřinách sledovala, jak ubíhá čas. Měla jsem být ale klidná, naše obrana byla v těch posledních minutách skoro ideální
Jak moc byla znát silná podpora fanoušků?
Lidi z hlediště nám dávali hrozně moc energie, mě to vyloženě nabíjelo. Jsme jim vděčné, že přišli v takovém počtu, že vyprodali halu a snad přijdou i v neděli na finále.
Co čekáte v zápase o titul od Jekatěrinburgu?
Je to jeden z nejlepších týmů v Evropě, absolutní špička. My ale tím, že jsme postoupily, nemáme už absolutně co ztratit. Jsem fakt pyšná, že na vlastní kůži zažiju takový zápas, jako je finále Euroligy. Pocitově to řadím na úroveň postupu na olympiádu, ale na klubové úrovni je to pro mě jasně největší úspěch.
