Článek
Florbal se od té doby posunul, nároky na hráče zvýšily, ale cesta obou Benešů ke sportu s děrovaným míčkem byla podobná – od hokeje. „Hrával jsem do čtrnácti v útoku, moje první myšlenka byla vždycky dát gól,“ vzpomíná mladík, jenž ve florbale zvládá i hru v obraně.
Na začátku byl hrozný
Nejprve působil ve Slavii, poté v Letňanech. Jenže jeho tatínek začal trénovat florbalisty na Chodově a Marek ve čtrnácti letech chodil čím dál častěji místo zimního stadiónu do haly.
„Přitom ve florbale jsem byl hrozný, jediné, co jsem uměl, bylo držet hokejku,“ přiznává sebekriticky. Chvíli oba sporty kombinoval. „Občas jsem měl problém s pravidly, chvílemi jsem nevěděl, odkud se rozehrává, to bylo až úsměvné,“ vybavuje si.
Hokej v Letňanech hrál s Jakubem Vránou či Václavem Karábáčkem, kteří dnes působí v zámoří. Beneš ale zvolil florbal. „Neměl jsem špatně nakročeno, ale asi jsem se bál vidiny, kolik toho kluci musí pro NHL obětovat. Mají v životě jen hokej, to mě vyděsilo,“ přiznává.
Překvapil i otce
I tatínek se přitom spíš přimlouval k hokeji. „Asi ani sám nečekal, jak rychle se ve florbale vytáhnu,“ připouští talentovaný Beneš. „Hokej byl u nás v rodině dlouho číslo jedna, ale pak se přesedlalo na florbal, jak já začal hrát a táta trénovat a už jsme florbalové rodina,“ líčí.
Na světovém šampionátu v Rize se z pozice náhradníka posunul do základní sestavy a odpadly mu i starosti na hotelu. Čtyři dny totiž čekal na tašku s věcmi, která se aerolinkám zatoulala. „Kupoval jsem si tu kartáček, před prvním zápasem jsme sháněli boty, abych měl v čem hrát. Nic příjemného,“ přiznává hráč střešovického Tatranu.
