Článek
Ještě před pár měsíci jste tvrdil, že toto volební období je pro vás v čele Českého olympijského výboru posledním. Teď už ale možnost další kandidatury připouštíte...
Zjistil jsem, že ve mně pořád je dostatek motivace se o tuto funkci ucházet. Přimělo mě k tomu i to, že podobný názor mají i lidé v mém okolí. Ale tím neříkám, že určitě budu kandidovat. Vím, že musím zvážit i věk (70 let – pozn. red.) a svůj zdravotní stav. Nechal jsem si čas na rozmyšlenou, do voleb zbývá dost času, je před námi ještě olympiáda v Pekingu a nechci, aby už teď vznikal předvolební boj, který by mohl vést i k nějaké nevraživosti ve sportovním prostředí.
Už jste zaslechl jméno někoho, kdo by se vám mohl postavit jako protikandidát?
Ne, ani o tom teď vůbec nepřemýšlím. Myslím, že těch kandidátů bude jistě dostatek i mezi mými současnými spolupracovníky.
V kuloárech zaznělo třeba jméno Kateřiny Neumannové. Umíte si jí představit, jak šéfuje Českému olympijskému výboru?
Dovedu si to představit, ale ona se k tomu jistě vyjádří sama. My jsme spolu už o tom mluvili a ona chápe, že nějakou dobu bude trvat, než se do té funkcionářské role zapracuje. Ráda by v olympijském výboru pracovala, ale myslím, že o tu nejvyšší funkci nebude usilovat hned teď.
Aktuálnější je její role v organizačním výboru libereckého mistrovství světa v roce 2009, kde proti sobě stojí dvě skupiny. Vy jste v něm čestným místopředsedou, vidíte optimální řešení, které by pomohlo k úspěšnému uspořádání šampionátu?
Já jsem donedávna viděl řešení v tom, že by současný předseda organizačního výboru Roman Kumpošt přešel do role jakéhosi supervizora, pracoval dál a zároveň vyhověl tomu požadavku, který podmiňuje přísun peněz na budování infrastruktury v Liberci. Snažil jsem se všechny zúčastněné skupiny dostat k jednacímu stolu, ale to se bohužel nepodařilo. Čas běží a Mezinárodní lyžařská federace je ochotná se tou situací blíže nezabývat do konce července, ale očekává, že do té doby my všechno vyřešíme, peníze budou k dispozici a organizační výbor bude fungovat. Pro mě je prioritou, aby přípravy pokračovaly a šampionát se uspořádal a k tomu budou směřovat veškeré mé kroky.
Proti olympiádě je lyžařské mistrovství světa malá akce. Mnoho lidí si řekne, že přípravy olympijské kandidatury bude provázet ještě mnohem větší boj o vliv a peníze…
Máte pravdu, že to je špatný signál směrem k veřejnosti. Pro nás je to i varování, že se musíme ještě víc snažit, aby v tom velkém projektu olympiády bylo podobných snah co nejméně. Ale jakmile jsou někde peníze, zakázky a výběrová řízení, vždycky je to opředeno ať už oprávněně nebo neoprávněně pověstmi, že to dopadlo jinak, než mělo. Také všechny organizační výbory mistrovství světa i olympiád se s tím potýkaly, docházelo k různým turbulencím a málokde organizační výbor vydržel až do konání té akce.
Lyžařský šampionát je ale jednou z mála významných sportovních akcí, které by se v těchto letech v Česku měly konat. Snažíte se z pozice Českého olympijského výboru nějak motivovat jednotlivé svazy, aby se snažily šampionáty uspořádat?
My se o to rozhodně snažíme, máme zpracovaný přehled, jaké akce by se mohlo podařit získat. Měla by jim vyjít vstříc i Praha olympijská, aby bylo vidět, že ty akce podpoří. Ale například Soči také žádné velké akce nepořádalo a teď má olympiádu. Ale tím neříkám, že to má být pro nás vzor, při těchto akcích se dají získat velké zkušenosti.
Na zasedání Mezinárodního olympijského výboru v Guatemale se odhlasovalo i zavedení olympijských her mládeže. Nebylo by pořadatelství této akce cestou, jak ty zkušenosti získat?
Ono bylo velké překvapení, že ten projekt byl vůbec schválený. Diskutuje se o tom už deset let, tehdy si ty hry Lužkov (moskevský starosta – pozn. red.) vydupal na Samaranchovi pro Moskvu, ale vyvolalo to spíše odpor. Účast byla malá, utratila se spousta peněz… Moskva tehdy nenašla následovníka.
