Článek
Berdychova bilance s basilejským suverénem je trudná – 2:8. Poslední vzájemný zápas v Miami byl však zakončen českou radostí. „Rogera je sice nejlehčí porazit v prvním kole, ale už se mi to letos povedlo. Můžu si z toho vzít spoustu pozitivních věcí,“ soudí Berdych.
Od Australian Open Federer nevyhrál turnaj. Na French Open vypadl ve čtvrtfinále a v All England Clubu se fanoušci nestačili divit, když s bývalou světovou jedničkou zle cvičili Kolumbijec Falla i Srb Bozoljac. „Je to konec Federerovy éry?“ ptaly se novinové titulky.
Že by byl osmadvacetiletý fenomén na definitivním ústupu, to Berdych vehementně zamítá. „Hlavně by se měl každý soustředit na vlastní výkon. Jestli on tam bude běhat po rukách, tak je to jeho problém.“ Jasné ovšem je, že aura nedotknutelnosti se nad Federerem už nevznáší tak jako dřív. Letos se v seznamu jmen, s nimiž otec dvojčat prohrál, dají najít i Lotyš Gulbis, Kypřan Baghdatis či Španěl Montaňes. To by ještě loni bylo nemyslitelné.
„Tohle ale dělají lidi kolem něj. I vy novináři. Že prohraje nějaký zápas? Je to člověk a ne stroj. Když se ale podíváte na šestnáct grandslamových titulů, které vyhrál, máte z toho husí kůži,“ zastává se velikána Berdych.
Také ví proč. Ve třetím a čtvrtém kole Wimbledonu Federer viditelně pookřál. Francouze Clementa i rakouského semifinalistu z Paříže Melzera vyprovodil bez ztráty setu. „Dokáže pořád skvěle měnit hru, pomůže si přechody na síť. Daleko víc tady funguje jeho slice. Hlavně v závěrečných kolech, kdy je kurt víc a víc rozbitý,“ všímá si Berdych.
Ale přece jen: „Když se bude dařit a budu hrát líp než s Brandsem, šanci mám větší než jindy.“
