Článek
Kdy jste se dozvěděla o nominaci do nedělní druhé dvouhry proti Fudžiwaraové?Vlastně už v sobotu večer, kdy jsme společně s celým týmem diskutovali, jak vyřešíme nedělní den. Možná kapitán rozhodl po domluvě s trenéry i vzhledem k mým zkušenostem.
Za český tým jste hrála poprvé od listopadu 2001, navíc po operaci křížových vazů v koleni. Jak moc jste byla nervózní?Snažila jsem se nepřipouštět si to. Byla jsem ráda, že jsem dostala šanci pro dvouhry, i když jsem v žebříčku až za Klárou Koukalovou i Ivetou Benešovou. Myslím, že japonská soupeřka na tom byla mnohem hůře a tím mi pomohla dostat se do hry.
Dvouhru jste zvládla s přehledem. Bylo něco, čím vás Japonka překvapila?Vysokými míči v druhém setu. Nejsem na takovou hru zvyklá. Na takové úrovni se s tím moc nesetkáte. Alespoň vím pro trénink, na čem mám pracovat.
Čekala jste, že se bude rozhodovat až ve čtyřhře?Vůbec ne. Po sobotním vývoji jsem věřila, že Nicole porazí Morigamiovou. Jenže ta nás hodně překvapila a výrazně nám zkomplikovala život.
Podílela jste se na zisku dvou klíčových bodů, navíc v hodně kritické situaci. Jak se cítíte?Po čtyřech letech je to krásný návrat. Ale rozhodně se necítím jako zachránkyně nebo spasitelka. Ať by nastoupil kdokoli z našeho týmu, byl by proti Fudžiwaraové schopen vyhrát.
Na kurtu jste byla celkem přes tři hodiny. Necítila jste v závěru čtyřhry únavu?Ani ne. Jsem zvyklá z turnajů na takový sled zápasů. Navíc jsem celý týden jen trénovala a ani v sobotu nehrála.
Jak moc pro vás byla důležitá nečekaně velká podpora diváků?Publikum mě velmi příjemně překvapilo. Moc nás podpořilo a bylo doslova famózní.
V červenci, kdy je na programu baráž o postup do první Světové skupiny máte narozeniny. Co byste si přála?Moc to neslavím, protože jsem jen výjimečně doma. Spíše cestuji po turnajích. Ale tentokrát to budou kulatiny, tak uvidíme. A přání? Postup mezi elitu.
