Článek
Jak vnímáte svoje zapojení do zmíněné kampaně na podporu příští olympiády?
Vážím si toho, že jsem byl osloven, abych propagoval olympijské myšlenky mezi mládeží v jednotlivých krajích republiky. Převážnou část svoji závodní kariéry jsem trénoval v Račicích na Litoměřicku, které patří do Ústeckého kraje. A tak mám ke zdejšímu prostředí velmi vřelý vztah a považuji se už svým způsobem za Severočecha.
Kanoistická sezóna je v plném proudu. Co už máte za sebou?
První závody Světového poháru v Račicích, kde fungovalo všechno, jak má po sportovní i organizační stránce. V některých disciplínách se nám podařilo dostat do finále a na místa, která by znamenala olympijskou nominaci. Všechno, co proběhne před mistrovstvím světa v Szegedu, je v podstatě předehra pro hlavní závod sezóny.
Na jaké posádky nejvíc spoléháte?
Největší pozornost asi poutá posádka K4 mužů, která loni přivezla medaile z mistrovství Evropy i světa. V začátku sezóny se jim ale zatím tolik nedaří. Za necelých čtrnáct dní se evropská špička sjede do Bělehradu.
Dráhu světového šampionátu v Szegedu znáte z vlastní zkušenosti. Co tam na závodníky čeká?
Hodněkrát jsem tam startoval, rád na to vzpomínám. Szeged je z hlediska kanoistiky asi nejpopulárnější místo na světě. Návštěvnost na kanále bývá neskutečná, je tam díky nové tribuně kapacita snad čtyřicet tisíc lidí. Mrazí v zádech, když lidi začnou skandovat. Atmosféru bych se nebál přirovnat k formuli 1.
Reprezentačním trenérem jste třetí rok. Můžete svou práci porovnat s rolí závodníka?
To je rozdílné. Každá pozice má něco svého. Se závoděním jsem začínal relativně brzy a skončil jsem tak akorát. Jako kanoista jsem se věnoval sám sobě a ještě ostatní se starali o mě, kdežto teď se musím starat o svoje svěřence včetně organizačních věcí. Ale nestěžuji si. V trenérské činnosti mi pomáhá i můj otec Josef, který mě vedl celou kariéru.
A vaše cíle?
Dostat co nejvíce závodníků na olympiádu v Londýně.
