Článek
"Těšil jsem se, že budu součástí týmu. Moc jsem chtěl hrát na olympiádě, moc jsem chtěl uspět," vykládal Eliáš. Do nominace pro turínský turnaj přitom pronikl až jako náhradník za zraněného Petra Průchu.
Byla to sladká odměna. V březnu loňského roku onemocněl žloutenkou. Dlouho s jejími následky zápolil. Až letos v lednu se vrátil do hokejových arén. V NHL zářil. V osmnácti zápasech posbíral jedenadvacet bodů a pro trenéra Hadamczika byl prvním náhradníkem.
Bolest vystřeluje i do břicha
V Turíně naskočil paradoxně hned na první střídání místo Martina Straky, který měl problémy s bruslemi. A po pár vteřinách dostal na levou stranu žeber tvrdý krosček. Byla to předzvěst konce. "Odehrál jsem dvě třetiny. Jsem zklamaný. Ale pokračovat by nebylo vůči klukům fér. Bolest vystřeluje i do břicha," líčil.
Vůbec neměl tušení, jestli bude schopný po přestávce pro olympijské hry pokračovat v rozběhnuté NHL. "I lékaři říkali, že rekonvalescence v tomhle případě je individuální. Hned jsem také volal českému skautovi, který dělá pro New Jersey, aby měli v klubu informace. Sraz máme ve středu, ale asi budou chtít, abych se hlásil dříve," přemítal.
Nebyl to krutý zákrok
Nechtěl slyšet slova o breku, vzteku a bezmoci. "Jasně, olympiáda je jednou za čtyři roky, ale na druhou stranu takových ran dostanete za sezónu spoustu. Nebyl to krutý zákrok. Já měl smůlu, že jsem měl žebra zrovna odkrytá," vysvětlil.
Myslel, že už si smůlu vybral v minulých dvanácti měsících. "Proto jsem se tolik těšil na letošní rok. Ale prošel jsem si horšími záležitostmi. Dobře vím, že zdraví je nejdůležitější. Není to jen fráze," přemítal devětadvacetiletý rodák z Třebíče. "Salt Lake City pro nás skončilo zklamáním. A pro mě teď i Turín. Nikdo nemůže říct, co bude. Ale já doufám, že budu zdravý a získám šanci probojovat se na olympijské hry do Vancouveru."
