Článek
Stále teprve šestadvacetiletý hráč si během své dosavadní kariéry stihl vzbudit obrovský respekt soupeřů. Málokdo pochyboval o jeho talentu, ovšem v roce 2004, kdy odehrál první celou sezonu, přesvědčil i ty nejzatvrzelejší: druhou část sezony zakončil bilancí 13-0 a miniaturním průměrem 1.21 bodu na zápas. Loni se mu vedlo podobně, ani on ale nedokázal Minnesotu dotáhnout do play off. Letos měl Santana svou typickou sezonu - v základní části si připsal nejvíc vítězství ze všech hráčů Americké ligy, měl nejnižší průměr a nejvíc strikeoutů. Je tak nejvážnějším kandidátem na cenu Cy Younga pro nejlepšího nadhazovače, ani on by ale svůj tým nespasil, nebýt zlepšeného útoku Minnesoty. Loni zradila Twins právě pálka, vůbec nejhorší v Americké lize; letos už Minnesota patřila mezi ty lepší týmy, hlavně díky kvartetu Morneau, Cuddyer, Mauer, Hunter.
Oakland se do play off dostal jako tým s nejhorší bilancí v Americké lize po základní části. To z něj ale rozhodně nedělá outsidera, už proto, že závěr mohl vzhledem ke svému náskoku vypustit. Podobně jako Minnesota, i Oakland letos uspěl díky mixu konkurenceschopné pálky a velmi dobrého nadhozu. Zatímco v útoku se Athletics spoléhali především na dva hráče, Nicka Swishera a "znovuzrozeného" Franka Thomase, na nadhozu mají k dispozici jednu z nejvyrovnanějších rotací v lize. Jejím základním kamenem je - podobně jako v minulých sezonách - Barry Zito, kterého dnes Oakland pošle na kopec proti Minnesotě. Stejně jako má Santana letos dobré vzpomínky na Athletics - v jediném utkání proti nim vydržel osm směn, během nichž pustil jediný bod - i Zito se proti dnešnímu soupeři vytáhl: na začátku června nepovolil Minnesotě jediný bod a zvítězil 4-0.
