Článek
Byl jste průvodcem bývalého kolegy ze sparťanské lavičky Josefa Jandače, který si jel s předstihem prohlédnout dějiště her. Poradil jste mu nač si dát pozor, čemu se vyhnout?
Tam šlo o běžné hokejové věci. Sice je tu nová hala, ale jak rozměrově, tak půdorysem jsou ty kabiny dost jiné. Zjišťovaly se i vzdálenosti, jak vypadá hotel, ale hlavně se byl Pepa podívat na místo, kde bude tréninkový mini kemp před začátkem turnajem.
Strašil jste českého kouče korejským nadšením z prvního zápasu ve skupině?
Pepa je vždycky opatrný, ten to přesně říkal, jak budou Korejci nadšení. Když to ale český tým nepodcení, tak zápas bude pro něj v klidu. Pořád si myslím, že Korea ve skupině neuhraje ani bod. Otázkou je ten čtvrtý zápas, předkolo play off. Kdyby gólman Dalton extrémně zachytal, všechno si sedlo a soupeř dal pět tyček... V jednom utkání je teoreticky možné všechno, ale jinak si myslím, že moc šancí nemají.
Není vaše role trochu schizofrenní, když budete fandit Čechům a zároveň v klubu trénujete tři čtvrtiny korejského národního týmu?
Korejci to berou v klidu, Češi nejsou jejich konkurenty. Průvodce českého týmu má ale dělat kluk, co normálně pracuje pro náš klub, pro něj to bude mnohem horší. Ten je dennodenně v kontaktu s těmi patnácti hráči, co jsou v korejském nároďáku z Hally. Já ty hráče jen připravuju v klubu, ale že bych se podílel na dění v reprezentaci, to ne. Já se budu v klidu dívat na tribuně.
Jsou podle vás v korejském výběru hráči, co by měli šanci se prosadit do českého národního týmu?
Určitě naturalizovaný Kanaďan Dalton, ale s gólmany my problém nemáme. Mně se líbí ještě útočník Pak U-sang, ten kdyby dostal šanci v naší extralize, tak by se do dvou nejlepších pětek ve většině týmů dostal.
Dá se porovnat současná úroveň korejského hokeje s obdobím, kdy jste tam před skoro 13 lety přišel?
Zázemí je úplně jiné než tenkrát, kdy se teprve učili profesionalismu. Pro Korejce už to není ten úplně neznámý sport, co byl předtím, ale pořád tam vládne z kolektivních sportů baseball, pak fotbal, basketbal, volejbal. Sice jsou dnes v Koreji tři profesionální hokejové týmy, i vojenské mužstvo, ale pořád je ten sport popelkou.
I vaší zásluhou se ale korejský hokej výrazně pohnul dopředu, národní tým bude letos hrát i elitní skupinu mistrovství světa. Projevují vám Korejci patřičnou úctu?
Tak u stropu haly mám pověšený dres. V Anyangu mám velice dobré jméno, asi i v korejském hokeji, tam se zase tolik lidí nepohybuje. Skvělou práci tady udělal jako úplný průkopník Ota Vejvoda. Radost mám ale třeba i z toho, když druhé korejské mužstvo Daemyung Killer Whales podepsalo jako kouče Kevina Constantinea (na konci 90. let koučoval Jágra v Pittsburghu), ten si přivezl asistenta, kustoda, klasická Kanada... No a my skončili před nimi.
Může se za deset let stát, že Česko bude prohrávat s Koreou?
Tak bruslařsky jsou oni vynikající, short track je národní sport. Ale nemají mládežnický hokej, takže jim chybí herní praxe a nemají improvizaci. Naši kluci hrají od sedmi let spousty zápasů. V Koreji ale mládež funguje spíš jako individuální sport: čtyři pět kluků si najme trenéra a učí se dovednosti. Až když se dostanou na střední školu, tak tam trošku jsou v týmu a trénují jako mužstvo, ale pořád to je jen pár zápasů.
Korejský výběr se v prosinci zúčastnil Channel 1 Cupu? Jak vám o něm referovali vaši svěřenci?
Byli nadšení. A pak říkali, jak Česko–Švédsko byl skvělý hokej a jak jsou všichni výborní a skvělí. Hlavně když viděli Rusa Kovalčuka naživo, tak z toho byli úplně paf. A strašně si vážili toho, že takový turnaj mohli hrát. Berou to s pokorou.
Co Korejci obecně čekají od olympiády? Těší se, nebo jsou nervózní z toho, jak je uvidí svět?
Sportoviště měli nachystané rok dopředu. Tam je ale problém, že se olympiáda nekoná v Soulu, ale poměrně dost daleko. Na asijské poměry vlastně na vesnici, kde nejsou hotely atd... Rychlovlak tam bude za hodinu a tři čtvrtě z letiště, jenže autem ze Soulu to může trvat dvě a půl hodiny. A 90 procent turistů i místních bude jezdit ze Soulu. Druhý problém je ten, že olympiáda se koná na čínský nový rok, což je obrovský svátek, kdy se cestuje, navštěvují se rodiny. Takže nevím, jestli tu dají přednost oslavám, nebo olympiádě. To jsou dva takové zádrhely.
Před pár týdny severokorejský vůdce Kim Čong-un vyhrožoval jadernými tlačítky. Jak se tohle zvyšování napětí odráží na životě v Jižní Koreji?
Vůbec. Korejci říkají, že v tomhle napětí jsou vlastně od roku 1953, kdy se tam válčilo. Pro ně se nemění nic, když se tu a tam někde zvýší rétorika. Možná se o tom víc mluví ve světě. Ale nevidím žádný rozdíl před deseti roky a teď.
Vám trvalo jak dlouho, než jste si v Koreji zvyknul?
Tehdy tam bylo obecně málo cizinců a většina restaurací byla jen korejských, jídelní lístky v korejštině a bez obrázků. Teď už je to takový mix všeho. Fanoušci z Česka si klidně můžou koupit plzeňské pivo, ale já bych jim doporučil spíš ty korejské restaurace, tamní kuchyně je skvělá.
Na co se ještě mají připravit?
Co je určitě překvapí, že je tam nulová kriminalita. Nikdo jim nic neukradne. Policajta na ulici skoro neuvidíte, všude jsou kamery. Mně se nikdy nestalo. že by mě tam zastavil policajt na silnici a chtěl doklady. K vidění toho je v Koreji taky spousta. Třeba národní parky jsou nádherné. Ale pro cizince jsou zážitkem i ty tradiční restaurace, kde se sedí na zemi.
Jaký bude váš program při olympiádě?
Od klubu mám lístky na všechny hokeje a na ostatní sporty beru i rodinu. Koupil jsem si vstupenky na hromadné závody a štafety v biatlonu. Manželka a dcery chtěly vidět i ženský slalom. Pak chci taky jít na Ledeckou a na Sáblíkovou. No a mezitím musím trénovat ten zbytek hráčů v klubu, co nebude na olympiádě...
