Článek
Čím si to vysvětlujete?
Nevím, na chvíli jsme vypli. Měli jsme si dát většího bacha. O Rusech se ví, že když dají gól, hned zkouší valit další akci. Ztratit zápas během necelé minuty je obrovská škoda. Přitom jsme měli scénář, že když budeme hrát bezchybně směrem dozadu, mohl by nám možná stačit i jeden gól, třeba z brejku. Jenže to dopadlo úplně naopak, druhý gól Rusů jsme dostali právě po jejich rychlém přečíslení.
Bylo klíčové, že jste hned záhy nedokázali odpovědět alespoň v jedné ze dvou přesilovek po faulech Kovalčuka?
Kdybychom do konce druhé třetiny dali gól, vyvedli bychom Rusy z klidu a byli by najednou pod tlakem. Nestalo se, takže se třetí třetinu zatáhli a hlídali si náskok. Škoda, protože Rusové byli hratelní, nebyl to zase takový válec. Hráli jsme vyrovnaný zápas, o to víc mě prohra štve.
Rusové vás tedy ničím nepřekvapili?
Myslel jsem si, že na nás od začátku vletí, že budou chtít hned rozhodnout. Což se nestalo, takže jsem byl docela v klidu a říkal si, že to půjde. Jenže když neproměníme ani ty vyložené šance, to je pak těžké. Je jen naší chybou, že puky trefujeme blbě.
Poslední dvě české semifinálové účasti na velkých akcích skončily na MS 2014 a o rok později čtvrtým místem a vy jste byl u toho. Prahnete teď tím spíš po bronzové odměně?
Hned po zvládnutém čtvrtfinále s USA jsem říkal, že euforie je sice super, ale pokud chceme medaili, musíme ještě alespoň jednou vyhrát. Na oněch mistrovstvích se nám to nepovedlo, tak mě motivuje, abych se dočkal teď. Tím spíš, že jde o olympiádu, kterou už nikdy nemusím zažít.
Zapomenout na semifinálové zklamání a nabudit se na zápas o bronz tedy nebude problém?
Musíme se oklepat, čas už stejně nevrátíme. Pořád visí ve vzduchu medaile, pro kterou jsme sem přijeli. Vidina bronzu nás automaticky namotivuje. Co bychom chtěli víc, když pořád můžeme získat placku?
