Stříbrná odměna za dva roky plné bolesti! Sáblíková má šestou olympijskou medaili

Medaile ze závodu v Pchjongčchangu je tečkou za dvěma lety plnými bolestmi. Sáblíková v létě 2016 nedostala šanci startovat v časovce na letních hrách v Riu, na které se přitom svědomitě připravovala. A proto šla do předolympijské rychlobruslařské sezóny bez regenerace a na jejím konci už ji limitovalo zraněné koleno. „Nemůžu se dočkat odpočinku. Budu jenom spát, ležet a relaxovat," plánovala před cestou do exotické destinace.

Olympijská sezóna se však přiblížila bleskovým tempem, a tak Sáblíková proces regenerace nestihla dokončit. V letní přípravě potřebovala úlevy, šetřila zraněné koleno levé nohy. „Snad mi nebudou chybět skokové tréninky, i v posilovně jsem musela mít menší objem a ani na kole nebyla intenzita, jak bych si představovala," říkala Sáblíková, když ukončila suchou přípravu a poprvé v sezóně, jejímž vrcholem je právě Pchjongčchang, vyjela na led.

Když už se zdálo, že je třicetiletá závodnice ze Žďáru nad Sázavou z nejhoršího venku, přišla pohroma. Sáblíkovou v listopadu zradila záda. Ploténka způsobovala rychlobruslařce tak kruté bolesti, že nemohla chodit.

I přesto, v zuboženém stavu, musela závodit, aby si zajistila místo v Pchjongčchangu. Ukázala sílu bojovnice a místenku pro zimní olympijské hry získala. „Strašně moc se těším. Je to sportovní svátek, jehož součástí budu už počtvrté," juchala nadšeně.

V lednu se stáhla do ústraní, závody omezila a doháněla tréninkový výpadek. Dodala si sebevědomí dvěma vydařenými závody při SP v Erfurtu, ale při odletu do Koreji neměla na kontě z celé sezóny jediné vítězství. Tři pódia nepředstavovala pro sebevědomí dostatečné uklidnění. „Hodně nezvyklá situace," přiznávala a netajila nervozitu.

„Nevím, jak na tom jsem. Chybí mi dva měsíce tréninku," posteskla si, když už ji dělily jen hodiny od startu závodu na tři tisíce metrů. „Ale beru to tak, že jde o sportovní svátek, kde se rozdávají kovy výjimečným lidem. A jsem hrdá, že mohu znovu reprezentovat na olympiádě."

Skončila čtvrtá a netajila zklamání. „Tři dny se jí draly slzy do očí," líčil trenér Petr Novák, jak českou rychlobruslařku nezdar psychicky zasáhl.

I proto dal pětinásobné medailistce prakticky volnost. Všechno bylo podřízeno vyladění psychického rozpoložení. „Jsem připravená, že přijdu o nohy. Bude to bolet, ale já se nevzdám," prohlásila před posledním vystoupením v Pchjongčchangu.

Pět tisíc metrů bolesti a utrpení vyústilo ve stříbrnou radost. Sáblíková se zaťatou pěstí zastavila před sektorem zaplněným českými hokejisty a dalšími členy výpravy, aby si vychutnala pocit olympijské medailistky na třetích hrách v řadě.