Hlavní obsah

Loprais je doma středem posměchu. Chodím doma s ochranou hlavy a krku, vysvětluje

Frenštát pod Radhoštěm

Na Dakaru oslaví Aleš Loprais šestatřicáté narozeniny. Nejslavnější a nejtěžší rallye pojede podesáté. A znovu s novým kamiónem. Tentokrát to bude Iveco nizozemského týmu Petronas Iveco De Rooy. Po Vánocích v rodinném kruhu ve Frenštátě pod Radhoštěm už se chystá na cestu do Jižní Ameriky.

Foto: www.loprais.cz

Aleš Loprais ve svém kamiónu Iveco týmu Petronas Iveco De Rooy.

Článek

Prozradíte, co vám přinesl Ježíšek?

Radost. Pro mne je největším dárkem, když jsou lidé kolem mne šťastní. Syn dostal malou dakarskou buginu a je z ní nadšený. Z toho mám největší radost. Vlastně jsem si tím i já splnil svůj dětský sen. Štědrý večer jsme měli tradiční. Rybí polévku, kapra a salát, to mohu vždycky. Byl to krásný večer právě proto, že jsme ho prožili jako rodina spolu.

Cítíte už předstartovní nervozitu?

Nervozitu vyloženě ne, ale už týden se budím kolem páté ráno, což s Dakarem úzce souvisí. Jestli se dá říct, že přichází nějaký předstartovní stav, tak je to právě to brzké buzení.

Byl jste v tomto období ve styku se svými parťáky z auta a týmu?

S klukama si píšeme a voláme, také strávili hezký Štědrý den. Uvidíme se v Buenos Aires na letišti, protože každý z nás tam letí jiným spojem.

Povezete s sebou ještě nějaké věcí?

Mám nový ochranný systém krku a hlavy Hans, který je povinný. Mně vadí, ale nedá se nic dělat. Ten vylepšený je přijatelnější, není tak náročný na páteř. Abych si zvykl, tak v něm doma chodím a běhám po pokoji, což samozřejmě ostatní docela baví. Povezeme ještě nějaké oblečení, věci ohledně telekomunikace a pár drobností. Jestli jsme něco podstatného zapomněli, zjistíme až v Argentině.

Kdy vyrážíte směr Buenos Aires?

Ve středu 30. prosince letím z Prahy do Londýna a odtud do Buenos Aires. První skupina, která má na starosti technické zabezpečení, letí dřív. Převezme a připraví auta.

Budete dělat před startem nějaké technické úpravy?

Určitě vyměníme brzdy, dostali jsme úplně nové, kvalitnější brzdové obložení. Na Silvestra je budeme zajíždět. Upravíme nastavení, poladíme, co je třeba. Jinak už půjde snad jen o detaily.

Máte informace, jestli jsou auta po vylodění v pořádku?

Nevím detaily, ale technika by měla být v pořádku. S autem se poprvé setkám na Silvestra, kdy bude možnost si ho odzkoušet. Už 1. ledna v sedm hodin ráno, což je na argentinské poměry hodně brzy, začínají technické přejímky. Druhý den už se startuje naostro, i když jako první se jede krátký prolog.

Takže žádné velké oslavy příchodu Nového roku nebudou?

Určitě ne, jen si symbolicky přiťukneme a půjdeme spát. Budíček je hodně brzy ráno.

V posádce máte španělského navigátora Ferrana Marco Alcayna a nizozemského palubního mechanika Bernarda Der Kinderena. Jaký vládne v kabině „úřední" jazyk?

Angličtina, ale když to situace vyžaduje, používá navigátor španělské výrazy. Mně to nevadí, právě naopak, španělsky se učím, a z pohledu navigace, když je třeba rychle reagovat, je důležité, aby se navigátor rychle a jasně vyjádřil.

V čem bude Dakar 2016, který se pojede po území Argentiny a Bolívie, specifický?

Trať je hodně jiná, nečekají nás například tradiční dunová pole. Naopak vůbec neznáme Bolívii, kde se například často a rychle mění teploty, od minusu do hodně vysokého plusu. Jsou tu také četné silné deště. Jinak se pojede hodně v prachu, po úzkých pistách, bude se jezdit za sebou a bojovat o sekundy, trať je hodně rychlá. Když někdo vyletí, bude těžké se vrátit. Sebemenší chyba může být fatální. V tom bude nadcházející Dakar hodně nebezpečný.

Konkurence se změnila?

Zůstává stejně početná a silná. Všichni přes rok zbrojili. Jedničkou zůstává tovární tým Kamaz, každý k němu vzhlíží a snaží se ho porazit. To platí i o nás. Z privátních polotovárních je nejsilnější ten náš Team Petronas Iveco De Rooy. Ale počítat musíme i s dalšími soupeři, ať už s vozy MAN, Tatra, Renault, MAZ. Bude to hodně zajímavé.

Je vaše Iveco nejlepším autem, se kterým pojedete Dakar?

Tak bych to neřekl, protože jsem jel na velmi dobrých autech, ať to byla Tatra nebo MAN. Každé mělo svoje přednosti. Tentokrát jsem šel za lidmi, profesionalitou a kvalitou, ne za technikou.

Berete roli největšího českého favorita na Dakaru?

Vůbec ne! O to mi nikdy nešlo, na sebe se neohlížím. Všichni Češi udělají maximum pro co největší úspěch.

Dal jste si nějakou cílovou metu?

Dojet co nejlépe a obstát, to platilo a platí. O konkrétním umístění už nemluvím. Trochu i z pověrčivosti.

V roce 1986 startoval váš strýc Karel, vítěz šesti Dakarů, na této rallye poprvé. Vzpomínal na nadcházející výročí?

Na ten první ročník tolik ne, spíš na ty úspěšné. Zážitků má spoustu. Z toho prvního si odvezl Cenu fair play za pomoc ostatním posádkám na trati. Moc nechybělo, aby sám vyhrál. Karel začal nejen naši rodovou historii na Dakaru. Proslavil Českou republiku a Tatru. Nebýt jeho, na Dakarech by nestartovalo nejspíš tolik Čechů, včetně mne. Je symbolem Dakaru u nás jako třeba De Rooy v Nizozemsku. Ale pro něj i pro mne je premiérový start nezapomenutelný, protože jdete do něčeho neznámého. Dakar, ať to bylo v Africe nebo teď v Jižní Americe, něčím překvapuje každou sekundu. Sám na první start za volantem v roce 2007 vzpomínám nejraději, jako na nejkrásnější. Rok před tím jsem jel jako jeho navigátor.

Chyběli vůbec od toho roku 1986 někdy Lopraisové na startu Dakaru?

Jen v roce 1989, kdy nebyla kategorie kamiónů vypsána, a v roce 2008, kdy byl Dakar kvůli teroristické hrozbě zrušený. Tenkrát se jako náhrada jela Středoevropská Rallye a v té jsme skončili třetí. Jinak Lopraisové jeli pokaždé. Oba jsme zažili i těžké havárie, zlomeniny páteře... Ale raději vzpomínáme na ty vydařené ročníky. Strýc Karel šestkrát vyhrál, já mám jedno třetí místo. Zatím...

Reklama

Související témata:
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Nejnovější články

NačítámNačíst další články