Článek
První věcí, která je napadla, bylo odletět ze svého domova v Kalifornii na Floridu, na místo činu. Doslechli se však o zamýšleném protestním pochodu studentů, kteří jej naplánovali na konec března do Washingtonu, D. C. Než aby utráceli hromady peněz za bezpočet letenek, rozhodli se bratři zakoupit pouze jedinou ‒ do Parklandu. A 1060 mil (1700 kilometrů) do Washingtonu si předsevzali uběhnout.
Oba bratři ještě ani ne třicetiletí nejsou žádní běžečtí zelenáči. Běhají už léta a svého otce doprovázeli například při jeho 3000mílové pouti napříč Spojenými státy, když se v roce 2011 rozhodl upozornit na důležitost zdravého životního stylu. „Milujeme jednoduchost běhu a skutečnost, že se mu může věnovat kdokoli na světě s minimem vybavení," řekli bratři magazínu Runner's World.
Sourozenci vyrazili na cestu koncem února a za necelý měsíc chtěli být v cíli, v dějišti protestního pochodu studentů proti násilí páchanému pomocí střelných zbraní. Na cestu vyrazili s vozíkem, v němž si převáželi všechno potřebné. Prvních devět dnů se jim dařilo překonávat pravidelně vzdálenost 30 mil, což je asi 48 kilometrů. Věděli ale, že ve skutečnosti se potřebují dostat na denní průměr 40 mil, aby stihli být ve Washingtonu včas.
My bro and I are currently running from Marjory Stoneman Douglas High School to Washington DC for “March for our lives” so we can make sure this doesn’t happen again. No one will ever be forgotten (1,060 miles) #Eagles #MSDStrong #MarchForOurLives #NeverAgain @AMarch4OurLives pic.twitter.com/gqTKO4bWIp
— Jeremiah Godby (@JGodby6) 13. března 2018
Pořídili si tedy jedno kolo tak, aby jeden z nich mohl běžet a druhý jet na bicyklu. Šetřili síly a k potřebnému dennímu průměru se tak dostali. Dokázali tak urazit dokonce 50 mil denně (přes 80 kilometrů). Vyhráno ovšem zdaleka nebylo. Isaiaha, který jel v tu dobu zrovna na kole, srazilo na cyklostezce zezadu auto, které se snažilo vyhnout kolizi s jiným autem. Naštěstí se incident obešel bez vážných zranění, vytrvalec měl ale velké bolesti páteře a hlavy. Ani lékaři mu nechtěli povolit pokračovat v běhu do hlavního města.
Vzdát se ovšem bratři nechtěli. Pořídili si druhé kolo a rozhodli se zbývající vzdálenost překonat takto. Ani čas jim nehrál do karet, nehodou a pobytem v nemocnici ztratili hodně času. Do hlavního města dorazili v den konání protestního pochodu, stihli to. „Říkali jsme si, že ať už cítíme jakoukoli bolest, máme vlastně štěstí. Sedmnáct obětí střelby už nemůže cítit nic," shodli se oba protagonisti. Do budoucna plánují společně využívat běhání jako nástroj k dalšímu šíření svého aktivismu.
