Článek
S manželkou Veronikou jste se ihned uchýlili do domácí karantény. Kde jste ji trávili?
V Brně. Přiletěli jsme asi před třemi týdny a bylo nám tehdy doporučeno a slyšeli jsme i v televizi, že každý, kdo přicestuje ze zahraničí, by měl zůstat dva týdny v izolaci. Takže jsme poslechli. Bohužel tam máme malý byt, což bylo pro nás složitější. Naštěstí se u nás žádné příznaky koronaviru neprojevily.
Poté jste se přesunuli k rodičům do Chotěboře?
Ano, podmínky jsou tu daleko lepší. Můžeme být v přírodě. Barák máme na kraji města, takže když člověk už nemá doma co dělat, může zajít na chvíli na procházku do lesa nebo k rybníku. Zrušil se nároďák, cestovat do zahraničí nemůžeme. Takže karanténu dodržujeme tady a čekáme, co bude dál. Teoreticky máme teď čtyři měsíce čas, na což nejsme z minulosti moc zvyklí.
Po návratu jste hlavně odpočíval?
Přesně tak. Ale pomalu už začínám něco dělat, protože mi to chybí. Jak člověk jenom leží, začínají ho bolet záda a kyčle. Nastal čas něco dělat, dostávat se pomalu zase do toho a doufat, že nová sezona začne tak, jak má.
Když jste se chystali na cestu domů, panoval z koronaviru mezi místními lidmi strach?
Musím říct, že tam o žádném viru v tisku vůbec nepsali. Přitom v Chabarovsku už musel dávno být. Ani kluci v šatně nic neříkali, řádily tam jenom klasické chřipky. S Kunlunem jsme v Pekingu hráli v lednu a naštěstí do Číny už pak neletěli. Horší to měli jiní.
Máte informaci, jestli se nenakazil někdo z vašich spoluhráčů?
Ne. My jsme ale spíš v kontaktu s Čechy, kteří s námi hráli. Navíc jenom pár hráčů bydlí přímo z Chabarovsku, jinak jsou kluci rozesetí po celém Rusku. Ani jsem si s nikým nepsal, jak to tam teď probíhá.
Po roční štaci v Lahti máte za sebou první sezonu v KHL. V Amuru jste hrál v průměru skoro osmnáct minut za zápas. Jak ji hodnotíte?
Myslím, že se mi povedla. Úplně největší radost mám z toho, že jsem si mohl zahrát v lajně se starším bráchou. Bylo to super, užívali jsme si každý střídání. Jako tým jsme ale měli fakt blbej start. Prohráli prvních devět zápasů a řešilo se, jestli vymění trenéry nebo cizince. Pak se nám naštěstí podařila série výher a až do konce jsme se rvali o poslední volnej flek v play off.
Uniklo vám nakonec jen o vlásek, což určitě hodně zabolelo...
Je to na palici. Sedm let po sobě jsem hrál play off a teď člověk skončí 26. února a má po sezoně. Pro mě tam bylo ale nový všechno. V Chabarovsku jsme měli tréninky každý den odpoledne od pěti nebo od šesti hodin. Dopoledne se netrénovalo, což byla taky změna. Ve Finsku se hrají jen dva nebo tři zápasy v týdnu. Víc se tam trénuje, v Rusku naopak víc hraje. V tom byl asi největší rozdíl. Ve finské lize se hrálo přímočaře a týmy tam byly taky vyrovnanější než v KHL. Každá ze soutěží mi ale něco dala a posunula mě v kariéře.
Jak jste vycházel s trenérem Guljavcevem, který před pár dny prodloužil s Amurem smlouvu?
Trenér byl výborný. Nezvyšoval hlas, spíš hodně komunikoval s hráči, což byla výhoda.
V mužstvu se sešly dvě bratrské dvojice. Nečelili jste s Tomášem v kabině vtípkům?
Ne, ale bylo to fakt zajímavý. V jedné lajně hráli bratři Zohornové, ve druhé zase dvojčata Ušeninové... (úsměv)
Vytvořili jste takřka kompletní českou formaci. Spolu s vámi nastupovali ještě v obranné dvojici Michal Jordán s Ondřejem Vitáskem...
A to jsme měli ještě v bráně Marka (Langhamera)...Ale občas jsme si říkali, že by to ještě chtělo pátýho Čecha do lajny. (smích)
Hodně času jste trávili spolu?
Jo, dá se říct, že jsme byli všude pohromadě. Šli jsme na byt a objednali si třeba večeři...Ale neměli jsme žádný problém ani s Rusákama. Parta byla dobrá, kluci byli fajn a všichni bez problémů, tým jsme měli mladý.
Jak jste zápolil s ruštinou?
Ze začátku to bylo složitější. Brácha tam hrál pátým rokem, rusky tedy umí výborně a pomáhal mi. Nejhorší bylo, když jsem někomu potřeboval něco vysvětlit. Mluvil jsem na něj anglicky, někteří rozuměli, jiní ale bohužel ne. Postupem času jsem začal rusky rozumět, a i víc mluvit. Ke konci sezony jsem už rozuměl dá se říct všemu. Na rozhovory jsem si ale netroufnul.
S bráchou jste bydleli vedle sebe?
Tomáš bydlel u zimáku a já asi kilometr od něj. Takže nic hroznýho... Přiletěli jsme tam trochu později, protože po MS v Bratislavě jsme dostali o čtrnáct dnů delší pauzu, a byty už byly docela rozebraný. Čtrnáct dnů jsme tedy zůstávali na hotelu, než jsme nějaký byt vybrali.
Manželka Veronika s vámi zůstala v Chabarovsku celou sezonu?
Ano, holky za námi přiletěly po prvním tripu a byly tam pak už s námi. Verča tam měla doučování ruštiny. Myslím, že byla v pohodě.
Kam jste ve volném čase v Chabarovsku vyrazili?
Když byl čas, zašli jsme na večeři. Ještě před pěti lety tam pomalu restaurace nebyly, teď tam jsou ale fakt výborné a centrum je nádherný. Ono je to ale těžký. Týden jste doma, týden na tripu a když se z něj vrátíte, máte jen dva dny na to, abyste se trochu probrali z časové posunu. Protože pak se hraje zase zápas.
Jak jste snášel náročné přelety mezi časovými pásmy?
Moc jsem to zpočátku neřešil, v letadle jsem nespal, během letu hodně koukal na filmy nebo seriály. Ale postupem času jsem už cítil, že musím usnout. V Chabarovsku přistanete třeba hodinu po poledni místního času a když vůbec nespíte, padne na vás potom únava. Přesto musíte vydržet až do večera. Tomáš s tím měl zkušenosti, takže mi zkraje hodně radil, kdy mám jít spát.
Absolvoval jste před odletem do Česka s vedením klubu nějaké pohovory?
Ne, všichni z klubu jen zašli na společnou večeři a pak se letělo domů. Uvidíme, jestli se v organizaci vymění manažeři... Moc se to teď ještě neřeší.
