Česko - Norsko 2:1Pohádkový debut Krmenčíka a Zmrhala přinesl nejen první góly, ale oživil i naději na MS

A pak že fotbal nepíše pohádky. Takový Krmenčík tu svou v Edenu vyprávěl. Útočník, kterého v létě v Plzni už málem odepsali a poslali o štaci dál, přišel mezi reprezentanty, aby vysvobodil národní tým ze střelecké trýzně. 281 minut trvalo, než ji zahnal právě on, jehož ani klubový trenér Pivarník původně v mistrovském kádru nechtěl.

Jarolím se však v něm shlédl... „Dává góly, nahrává na ně, dobře se pohybuje, je důrazný v šestnáctce. Byla by škoda ho nevyužít," pravil před duelem o kvalifikační bytí a nebytí s Nory a Krmenčíka postavil. A dokonce do základu.

Za jedenáct minut třiadvacetiletý útočník dokázal, že je ochoten se hnát za každým balónem jako blázen. Žádná invektiva, tak znělo jeho vlastní vyznání.

Když Krejčí pádil sám na gólmana Jarsteina, aby zkusil protrhnout střeleckou mizérii provázející český tým i v úvodu střetnutí a vrcholící balónem tancujícím po zkratu obránce Hovlanda a reflexivním zásahu brankáře po břevně norské brány, hnal se s ním. A balón skutečně dostal, protože Krejčí ho viděl a hlavně se nezachoval jako sobec.

Pro Krmenčíka slastná chvíle. Nic snazšího než trefit prázdnou bránu a při reprezentačním debutu být oslavován Edenem jako hrdina.

Chvíle euforie se však v tu ránu proměnila v bezradnost a snad i strach, neboť nikoli Krmenčík, ale celé Jarolímovo mužstvo vypadlo po vedoucí trefě z rytmu a tempa a jen se bránilo procitajícím Norům.

Pohyblivějším, v osobních soubojích důraznějším, tudíž aktivnějším a hrnoucím se s ubíhajícími minutami se stupňující se vehemencí k Vaclíkově bráně. K jejímu vážnějšímu ohrožení se sice nedostali a pořádnou šanci neměli, protože ve finální fázi byli až k uzoufání nepřesní, ale i tak bylo jejich stupňující se snažení varovné.

Ani Krmenčík ho neuťal, i když před přestávkou měl dvě slibné příležitosti snovou premiéru ještě víc vyšperkovat. Levačkou však bránu minul, hlavou se také netrefil.

Dvě minuty po půli ale vychýlené mušky litovat nemusel, protože druhý z debutantů v základní sestavě Zmrhal ho ve snové premiéře napodobil. Po parádní přihrávce Dočkala propálil norského gólmana a i on tak napsal na domácím trávníku v Edenu svůj díl pohádkové ságy.

V tu ránu už se Jarolímův tým nemusel o první kvalifikační výhru strachovat. Norům se sice snažili vypomoci snad jejich trollové zasypávající vršovický trávník sněhem, ale ani to Seveřanům nic platné nebylo. Naopak nechybělo mnoho, aby hlavičkující Brabec a střílející Krejčí jejich zmar završili.

Čtyři minuty před koncem je ke všemu ještě zmrazil nizozemský sudí, který neviděl Brabcovu ruku v šestnáctce, ale následná Kingova trefa jim chvilkovou naději přece jen vykřesala. Opravdu ale pouze chvilkovou, protože český tým nakonec první kvalifikační výhru a oživlou naději uhájil.