Článek
Liberecký gólman Ondřej Kolář měl den před zápasem dvacáté narozeniny. „Samozřejmě jsem si přál dárek v podobě vítězství nad Slováckem. Ideální by bylo, kdybych k tomu vychytal čisté konto, ale ani jedno se nesplnilo. Moc mě to mrzí," svěřil se Kolář.
Proti první inkasované brance byl takříkajíc bez šancí na odvrácení pohromy. „Hostující Šumulikoski se trefil krásně do šibenice. Přes bránícího hráče jsem neviděl a zaregistroval jsem střelu až na poslední chvíli," upřesnil gólman. Všiml si, že jeho spoluhráči nejsou v nejlepší pohodě. „Byli jsme slabší při odražených balónech. Hru nám ztěžovaly zbytečné ztráty míče, jaké se v lize dít nemohou. A prohrávali jsme 0:2. Kluky před sebou jsem sám o sobě nepoznával. Musel jsem na ně i zakřičet, protože návrat do obrany byl pomalý," vysvětloval Kolář svoje výhrady.
Prožil si ale také horkou chvilku po jednom vlastním zaváhání. „Chtěl jsem vyřešit soupeřovu útočnou akci, ale došlo tam u mě asi ke střetu myšlenek, což byla školácká chyba. Kdybychom inkasovali na 0:3, bylo by po zápase. Děkuji Janu Mudrovi, že tam za mnou zalezl dozadu a situaci ubránil," vykládal brankář, který si vědom tíživého postavení Slovanu v soutěži.
„Situace je kritická a pohled na čtrnácté místo v tabulce strašný. Do každého zápasu jdeme s tím, že chceme vyhrát a posunout se výš v tabulce. A přitom je to obráceně," kroutil hlavou. „Hrajeme místy hezký fotbal, ale v lize nejde o krásu. Je to hlavně o gólech. Musíme jezdit od začátku a nejen ve druhém poločase. Pak to stojí obrovské množství sil a hráči mají křeče od pětasedmdesáté minuty, což není normální," meditoval Kolář.
