Hlavní obsah

Ukázali jsme, že mužstvo má charakter, raduje se příbramský Klesa ze záchrany

V osmadvaceti letech má příbramský záložník Michal Klesa s bojem o záchranu velké zkušenosti. V sobotní rozhodující bitvě s Brnem o ligové bytí či nebytí vzal odpovědnost jako nejzkušenější domácí hráč na sebe a zápas, v němž byl nejlepším hráčem na hřišti, prakticky rozhodl. Brněnská obrana si s ním u Litavky nevěděla rady a po jeho centru také Tomáš Wágner hlavou rozhodl...

Foto: Michal Doležal, ČTK

Brněnský Jan Kalabiška (vpravo) v souboji s Michalem Klesou z Příbrami.

Článek

Cítíte velkou úlevu, když máte kolo před koncem Gambrinus ligy jistotu, že se v Příbrami bude hrát první liga i v příští sezóně?

To víte, že ano! Jsme strašně rádi, že se to povedlo ve vzájemném zápase s Brnem a nemusíme trnout do příští soboty, co s námi bude v Ostravě.

Po prvních dvaceti minutách to ale vypadalo, že zápas spíš skončí opačně, tedy vítězstvím Brna...

To máte pravdu. Z naší strany to bylo zase strašné, podobně jako v Teplicích s Ústím nebo na Slavii, kde jsme dostali rychlý gól. Při tom jsme šli na hřiště s tím, že vlítneme na Brno a dáme rychlý gól. Ale podržel nás v brance zase Aleš Hruška. Posledních patnáct minut první půle už bylo zase dobrých, a za druhý poločas jsme si zasloužili vyhrát.

Vy jste si dělal s levou stranou brněnské obrany chvílemi, co jste chtěl, to byla tak slabá?

To bych neřekl. Mně se prostě dařilo, hrálo se mi dobře. O mně je známé, že když dostanu prostor a rozeběhnu se, tak má soupeř problém mě zastavit. V první půli jsem neměl tolik míčů, ale ve druhé půli už mě kluci hledali a dávali mi je tak, jak jsem potřeboval. Z toho jsme pak těžili. Důležité také bylo, že jsem si nepřipouštěl nervozitu z důležitosti zápasu. Bylo by špatné, kdybych jako jeden z nejzkušenějších v mužstvu panikařil. Ke konci zápasu už mi ale docházely síly.

Musel jste jako zkušený hráč uklidňovat mladé spoluhráče?

Vůbec ne. My jsme si s klukama všechno vyříkali po prohře v Budějovicích. Od té doby všichni věděli, za čím jdeme a podle toho to na hřišti vypadalo. Všichni makali na doraz.

Akce, která předcházela vítězné brance, byla parádní. Když jste se hnal k šestnáctce hostí, věděl jste dopředu, co uděláte?

Měl jsem štěstí, protože Husárovi jsem nasadil housle u čáry, pak už jsem se jen snažil najít Tomáše Wágnera před bránou, což se povedlo.

Patřila tahle sezóna k těm nejtěžším v boji o záchranu?

Když se zachraňujete, je každá sezóna těžká. V té končící nám hodně chyběly branky Daniela Huni, jemuž se nedařilo. Ale jsme zachránění. Snad si je schoval na tu příští. V té bych byl raději, kdybychom měli klid dřív. Nemáme tak špatné mužstvo a v rozhodujících chvílích jsme ukázali, že má charakter.

Reklama

Související témata: