Koupit drahého útočníka v zahraničí? Rozhodnutí za dvě a půl miliardy, vysvětluje Trpišovský

Reprezentaci může Trpišovský pustit z hlavy a koncentrovat se na Slavii, kde o Vánocích podepsal novou smlouvu do léta 2029. Vidí nové výzvy. Vršovický klub podle něj funguje nejlépe za osm let, co v něm je. A chce zjistit, kde je jeho strop. Nejbližší meta? Dosáhnout na výhru v Lize mistrů, kde sešívané kromě Barcelony čeká ještě kyperský Pafos.

Určitě se mi ulevilo, mám o starost míň a jsem rád, že už je klid. Na druhou stranu jsem byl na onu výpomoc v hlavě nastavený a připravený. Už jsem přemýšlel nad tím, jak vše zmákneme. Ale myslím, že nakonec vše dopadlo nejlépe, jak mohlo. Už v minulosti jsem v debatách s některými lidmi říkal, že Míra Koubek je skvělý kouč a ideální volba pro trenéra reprezentace.

Předně chci říct, že jsem s tím pořád napevno nepočítal. Lidí u nároďáku jako Pavla Nedvěda, Davida Trundy a dalších si vážím. Kdyby bylo jen na mně, asi bych neuměl říct ‚ne‘. Kdybych o to byl požádán, asi bych vyhověl. Ale vždy jsem říkal, že se o tom budu bavit až po posledním zápase podzimu a schůzka po Jablonci s panem majitelem byla strašně rychlá. Za pět minut bylo vše vyřešené. Ve finále mě jeho rozhodnutí ani nepřekvapilo. Respektuji a chápu ho. Sám bych se v jeho pozici zachoval asi stejně.

Poslouchá se to dobře. Největší ocenění pro trenéra je, když ho hráči respektují. Je to větší vyznamenání než smlouvy a tituly. Měl jsem pozitivní signály od kluků ze Slavie, ale i od hráčů ze zahraničí, a to i od těch, které jsem ani netrénoval. Zahřeje vás to, dodá vám to sebevědomí. Moc si toho vážím. Byl to pro mě jako pro trenéra ten nejcennější feedback. Přesto pro mě bylo celé to období nepříjemné.

Kamkoliv jsem přišel, pořád se mě na reprezentaci někdo ptal. I mně samotnému vše v hlavě naskakovalo. Už jsem malinko začínal přemýšlet o tom, kdo je zraněný, kdo jak hraje, jaké pozice mají kluci v klubech, jaké by bylo nejlepší rozestavení. Já se těmto úvahám prostě neubráním. Bylo to pro mě hodně náročné a nepříjemné. Fotbal je práce od rána do večera, ale jsou prostředí, kde na něj na chvíli zapomenete. A když do takového prostředí přijdete a v něm se vás na fotbal hned někdo zeptá, tak je to pak složité.

Kdybych o tom měl rozhodovat já, volil bych stejně. Míra Koubek je trenér, který hráče zná, má zkušenosti, může udělat maximum. Jeho nejsilnější stránkou je, jak umí číst v soupeři. Vždy máte k dispozici nějaký hráčský materiál, on z toho umí udělat to nejlepší. Je to člověk, který se vypracoval od nuly až k trenérovi roku. Hrozně mu to přeji za vše, co pro fotbal udělal. Pak bude pokračovat dál, takhle je to podle mě ideální. Myslím, že na zahraničního trenéra teď nejsme vůbec připravení, zvlášť takhle narychlo.

Nejdůležitější je znát naše hráče, vyždímat z nich maximum, dát jim správné úlohy a posty, vytvořit v týmu správnou chemii. Pro člověka, který ty hráče nezná mimo hřiště, neví, jak reagují ve vypjatých momentech a pod tlakem, jakou mají součinnost, historii, je to pak hrozně těžké. Takže pokud jsme chtěli udělat maximum, aby baráž vyšla, je Míra Koubek nejlepším řešením. Je na tuhle výzvu natěšený, je to pro něj vrchol kariéry. Hráči na šampionát hrozně chtějí, to z nich cítím.

Asi to tak lze brát. Jsem tu osm let, vím, že lidé řeší, jestli bych potřeboval změnu. Někdo říká, že mě nezajímá zahraničí, ale tak to není. Rozhoduji se jinak.

Když se někde zabydlím a jsem tam spokojený, chci z toho prostředí vyždímat maximum. A teď cítím, že za těch osm let je fungování klubu na nejvyšší úrovni. Vše je nejlépe nastavené. Předtím byly vždy nějaké problémy, ale teď má Slavia silného majitele, infrastrukturu, analytiky, skauty, rozvinula se i v dalších oblastech. Před několika lety sportovní vývoj možná předběhl jiné segmenty klubu. Teď se to dohání a mě láká zjistit, kde je strop Slavie a jak můžeme být v českém i evropském měřítku úspěšní.

To je těžké říct. Slavia byla už některé roky na hranici svého sportovního potenciálu, ale bylo to díky tomu, že jsme trefovali některé přestupy a hráli jsme stylem, kterým nehrálo tolik klubů. Dnes tak hraje celý svět. Třeba v některých zápasech Ligy mistrů v této sezoně jsme byli jasně horší, chceme být konkurenceschopnější a hrát s Interem Milán nebo Tottenhamem vyrovnanější zápasy. A taky mě baví rozvíjet mladé hráče, jako jsou Mbodji, Kante a plno dalších.

Naší ideou je vybudovat DNA týmu s českými hráči. Když jsme do Slavie přišli, mládež byla v nějakém stavu. Nejlepší hráči z dorosteneckých ročníků odsud odcházeli. Ale některé věci se nastavily, rozvinuly a teď nám začínají vycházet zajímaví hráči mezi osmnácti a jednadvaceti lety. A já s nimi chci pracovat a posouvat je.

Chtěl bych, aby v týmu bylo do budoucna třeba třicet až čtyřicet procent hráčů, které si sami vychováme, a ti budou doplnění o nejlepší hráče z Česka, případně ze zahraničí. V létě se například vrátí Halinský a chci, aby on a tihle další kluci zvládli nároky velkého klubu, který hraje o titul, evropské poháry a snaží se vyrovnat soupeřům, kteří mají úplně jiné možnosti. Obecně si myslím, že české kluby jsou hodně úspěšné v Evropě, když vezmu poměr cena/výkon. Podívejte se, jaká je teď v Česku polemika nad přestupy za tři nebo pět milionů euro.

V Evropě pak ale hrajeme s kluby, které kupují za pět milionů euro šestnáctileté dorostence. A pak máme všichni ambici s těmito týmy vyhrávat. A když se to nepovede, jsme zklamaní. České kluby jsou úspěšnější, než si myslíme.

Těžko hodnotit, řekl bych tak, že bylo střídavě oblačno. Bavil jsem se nedávno s jedním kolegou, který mi říkal, že je naše vystoupení horší než před šesti lety. Ale odpověděl jsem mu, že máme o bod víc než tehdy.

Některé výkony byly dobré a mohli jsme vyhrát, jiné hodně špatné jako třeba na Interu, kde se sečetla síla soupeře a náš zdravotní stav, protože museli hrát hráči, kteří nebyli fit. A pak máte třeba utkání s Arsenalem, kdy máte dobrou pasáž, ale pak na soupeře jednoduše nestačíte. Rozhodl první zápas s Bodö/Glimt, který jsme měli skvěle rozehraný, ale sami si ho pokazili (Slavia neudržela vedení 2:0 a remizovala 2:2 - pozn. aut.). Byla to škoda, už jsme mohli mít vítězství, které tolik chceme. Je to závaží, které nás tíží. A těžko se ho zbavujete proti Interu, Tottenhamu, Barceloně nebo Bilbau. Proti Bodö jsme to měli urvat.

Já to vlastně vytvořil. Pořád jste se mě ptali na motivace, tohle byla jedna z nich. Že mě to tíží, je mírně řečeno. Cítím, že i kluci už chtějí, aby to bylo pryč. Ale na výhru v Lize mistrů je strašně těžké dosáhnout, nedávno jsem někde četl, že české kluby mají z posledních snad šestadvaceti zápasů jedinou. Máme v této sezoně ještě dva pokusy, doufám, že to zvládneme.

Vím, že je to omílané téma. Teď se ale zeptám já vás: Jaká je částka, za kterou byste si představoval útočníka z ciziny?

Ok. Pak je otázka, jestli hráč za deset milionů euro, kterého všichni shánějí, bude chtít jít sem. Takový útočník bude dávat góly, bude mít víc nabídek a bude se muset rozhodnout, že půjde do české ligy. Ale to je jedna věc. Kamarád mě podobně zkoušel. Říkal mi, ať přivedeme dva nebo tři takové hráče, že by to majitel mohl zaplatit.

Kolik si myslíš, že takový hráč bere? Určitě násobně víc než hráči tady, třeba pět milionů korun měsíčně. Takže když koupíte dva takové hráče, musíte jim dát takovou výplatu, možná ještě vyšší, aby šli sem. Během týdne přijde Provod, Holeš, Chorý a další, kteří budou chtít to samé. A odmítnete je? Asi ne, taky jim to budete muset dát. Nebo si uděláte bordel v mužstvu. Dáte všem smlouvy na tři až čtyři roky. Když to všechno sečtu, tak takové rozhodnutí je třeba dvě a půl miliardy korun pro majitele. A to si vezměte, že teď je v českém fotbale panická debata o tom, jaké jsou tři miliony euro za hráče obrovské peníze.

Ano, měli jsme tam vytipovaných asi šest útočníků. Brunese, Bobčeka, Ferrariho a další. Příchod každého z nich spadl buď na platu, přestupní částce, nebo šel hráč například do Francie. Najít útočníka je strašně těžké. Slovák Bobček (z Lechie Gdaňsk) se mi hodně líbí, pomohl by nám, ale neprodají nám ho ani za osm milionů euro. Chtějí patnáct nebo sedmnáct. Navíc v Lize mistrů vás útočník za patnáct milionů eur nevytrhne, takovou cenu mají hráči v akademiích Interu nebo Tottenhamu. Proti vám pak nastoupí borci, kteří stojí třeba sedmdesát milionů euro.

Přesně tak. Líbilo se mi, kdybychom se trefili do některého z našich mladých hráčů a našli třeba nového Simu. To je podle mě cesta, která je reálnější. Přiznávám, že mě i víc naplňuje. Zároveň se pak musíme smířit s tím, že když se nám někoho takového povede vychovat, za půl roku odejde pryč. A stojíte před tím úkolem znovu.

Je to jen dobře. Liga bude vyrovnanější, lepší, atraktivnější. Změní se pořadí v lize, málokdy někdo někoho převálcuje. Ostatně už na podzim to bylo vidět. Ti lidé vstupují do klubů s dobrým úmyslem, jsou bohatí a díky nim se mohou přibližovat standardům v Evropě. Skvěle se to posouvá.

Když jsme odjížděli na soustředění do Španělska, četl jsem někde text, že Slavia jede s tradičně širokým kádrem, kde je devětadvacet hráčů. Ale řada českých týmů má už přes třicet hráčů, v Evropě je to normální. Musíte mít zastupitelnost a teď ji mají i týmy ze středu nebo spodní části tabulky. Zlepšuje se zabezpečení mužstva, servis okolo něj. My tu teď třeba s sebou máme poprvé kuchaře. Kodaň má dva a kolem týmu se pohybuje asi osmdesát lidí. Pořád se máme kam posouvat.