Nejdřív tanec, pak srdce vytvořené z palců a ukazováčků na obou rukou. „Pro Šerifa,“ vysvětloval Švéd Emil Forsberg, když euforie z petrohradského vítězství nad Švýcary a postupu do čtvrtfinále MS opadla. „A taky pro Švédsko. I za to, jak mě za výkony tady v Rusku kritizovalo,“ pravil vědom si toho, že si kritiku zasloužil. Na šampionátu měl být hvězdou Seveřanů. Esem a hlavně snajprem obstarávajícím góly. Novým Ibrahimovicem, jehož dres s desítkou na zádech ostatně v reprezentaci zdědil.
Článek
Fotogalerie
Jenže šestadvacetiletý legionář z bundesligového Lipska se ve třech předchozích zápasech neskonale trápil. Dvanáct střeleckých pokusů, ale ani jeden gól. Však mu i Šerif vyčítal, jak bídně hraje.
„To je má manželka Shanga," vysvětloval Forsberg neznalým, že tak překřtil svou kurdskou paní a kritičku, která hrávala fotbal také profesionálně za Lipsko a švédskou reprezentaci. „Když mi to nejde, nevydržím s ní v jedné místnosti. I teď během mistrovství jsem od ní pořád slyšel: Kdes byl při té šanci? Proč tam nenabíháš? Hrál si katastrofálně," přiznával Forsberg, kolik si toho od svého Šerifa vytrpěl.
„Zná mě už dvanáct let a ví, co na mě platí. Fotbalu rozumí víc než já, vždy mluví přímo a nebere si servítky. To ona mě nutí, abych byl mnohem průbojnější, takže jsem ji začal říkat Šerif."
Proto také poslal manželce z petrohradského trávníku srdce, i když mu velmi pomohl Švýcar Akanji, jenž změnil směr jeho rány za záda vlastního gólmana. Forsberg se tak mohl radovat z první trefy na šampionátu.
Aby se neradoval, když se Švédsko dostalo po čtyřiadvaceti letech zase do čtvrtfinále mistrovství světa. Naposledy tam hrálo v roce 1992 ve Spojených státech, když byly šťastnému střelci dva roky...
„Když máme svůj den, dokážeme být dobří v obraně i v útoku a jsme schopni porazit každého," připomínal Forsberg švédské tažení kvalifikací i šampionátem.
„S nimi je to skutečně těžké. Jakmile vstřelí gól, není jejich obrana k rozlousknutí. A je jim jedno, jaký soupeř proti nim hraje," jen přitakával trenér Švýcarů Vladimir Petkovic vědom si toho, že jeho tým není první, a možná ani poslední, kdo na Skandinávcích ztroskotal.
Jako v surrealistickém filmu
Nizozemci by o tom mohli po skočení kvalifikace vyprávět. Italové věděli po baráži také své. A Němci po zápasech ve skupině rovněž. Teď se tedy pakovali ze šampionátu i Švýcaři.
„Připadal jsem si jako v surrealistickém filmu, když jsem stál na kraji hřiště a poslouchal, jak fanoušci provolávají mé jméno. A uvědomoval jsem si, že naše práce není marná a že v ní musíme pokračovat," projevil poprvé na šampionátu o trochu víc emocí švédský kouč Janne Andersson.
Na rozdíl od Forsberga, který se jim vůbec nebránil „Tenhle gól a vítězství pro mě znamená strašně moc. Zvláště, když jsme nedali soupeři mnoho šancí. Proto slzy, na které jsem ale hrdý," ujišťoval, že prsty znázorněné srdce patří manželce i celému Švédsku.