Článek
"Zatím jsme v novém působišti jen jednou trénovali, po reprezentační pauze už tam budeme hrát i ligové zápasy pod novým názvem Chimik Moskevská oblast. Tu změnu všichni uvítali, ve Voskresensku nás totiž odepsali. Přestali chodit diváci a začali se zpožďovat také výplaty. Nebylo to kvůli nedostatku peněz, ale spíš proto, že je neuměli poslat na účty. Vše se muselo třikrát připomínat, než někdo vyhověl," vypráví Hejda.
Na divočinu na silnici už si zvykl
Společně s českými spoluhráči Píšou a brankářem Salfickým stále žije v areálu velvyslanectví v Moskvě. "Dojížděli jsme a někdy přespávali na báze. Přemístěním klubu na předměstí Moskvy se nám cesta krátí o 60 kilometrů, ale i tak může v dopravní špičce trvat skoro hodinu," tvrdí Hejda, jenž z velmi rušného provozu v ruské metropoli nemá obavy. "Jezdím takovým menším typem chevroleta, už jsem zvyklý na divočinu na silnici. Jen doma v Česku pak vypadám jako šílenec za volantem."
Nejhorší byl pro něj úvod sezóny, kdy Chimik prohrával a obránce putoval sestavou. "Bylo to trápení. Dostávali jsme hodně gólů, navíc jsem pokaždé hrál s někým jiným a už si začínal myslet, že se mě klub zbaví." Počáteční krizi, po níž se mužstvo hrabalo z třinácté až na současnou pátou příčku tabulky, ustál i český trenér Říha. "Cítil, že je za krajany v mužstvu tak trochu zodpovědný, a tak zůstával suverénní. Nebylo pro něj ale snadné mužstvu vštípit jistý duch. Ruští hráči zrovna pro klub moc nedýchají," líčí Hejda.
Rusové chodili na trénink podnapilí
Přísnou ruku musel kouč ukázat, když pár mladíků přišlo opakovaně na trénink v podnapilém stavu. "Doplatili jsme na to hlavně my starší, protože nás skoro tři týdny zavřel na báze. Takhle dlouho jsem na ní ještě v Rusku nebyl. A zrovna do toho za mnou přijela manželka," prozrazuje Hejda, kterému trenér slíbil, že až partnerka dorazí znovu před Vánoci, bude s ní v moskevském bytě i před zápasy.
