Článek
„Někde sice psali, že končím, ale já jsem to osobně nikdy veřejně neprohlásil. Nechci tu kapitolu ještě definitivně uzavřít,“ vykládal Cíger v rozhovoru pro Sport.cz. K „dočasnému“ odchodu z aktivní scény jej přiměly chronické potíže se zády. „Dělalo mi to velké problémy, a nechci to už znovu prožívat. Mám nějaké skříplé nervy a bolesti byly nesnesitelné. Teď dělám všechno pro to, abych se dal do pořádku. Podstupuji regeneraci, strečinky...,“ vypráví.
Zdravotní potíže se poprvé vážněji ozvaly po nevydařeném návratu do NHL v sezóně 2001/02. Přesto ještě v průběhu následující sezóny oblékl dres Slovanu Bratislava a významně mu pomohl k zisku titulu. V play-off následujícího ročníku slovenské extraligy jej otrávila aféra po údajném napadení rozhodčího a stáhl se do ústraní znovu. Vrátil se během výluky v NHL a pokazil Trenčínu s hvězdami Hossou, Gáboríkem, a Demitrou jasný útok na titul. Pak se opět rozhodl od hokeje odpočinout, ale v závěru ročníku 2005/06 oblékl dres Slovanu potřetí.
„Loni jsem se ještě nechal přemluvit, abych pomohl mužstvu. Ale právě pak jsem zjistil, že není dobré na to tlačit. Že zdraví je přednější, to teď pro mne hraje hlavní roli. Navíc už pomalu mizí i ta motivace, soutěživost,“ nepřipouští si stesk po hokeji. A to i přesto, že by dle mínění svého i znalců ještě v 37 letech slovenskou nejvyšší soutěž zvládl.
Občas si ale přesto ještě zatrénuje, třeba i s hráči národního týmu. Vždyť s mnoha z nich ještě nedávno hrál. „Myslím, že mám u nich docela dobré jméno a respektují mne. Já nejsem ten typ, že bych měl k hráčům nějaké proslovy. Spíš jdu s nimi na led a hrajeme třeba bago. Něco jim ještě můžu ukázat,“ myslí si.
O trénování neuvažoval, přesto ho to chytlo
Během své kariéry odehrál přes stovku zápasů na mezinárodní scéně a takřka čtyři sta v NHL. Na mistrovstvích světa získal tři bronzové medaile, dvě ještě v dresu společného Československa. O možném pokračování kariéry na postu trenéra ale nikdy vážně neuvažoval. „Chtěl jsem sice pomáhat hokeji, ale zrovna trénování nebyl můj sen. A i když jsem to neplánoval, tak mě to docela chytlo,“ tvrdí.
Na trenérský styl práce si ale musel nějaký čas zvykat. „Je to samozřejmě něco úplně jiného, ze střídačky člověk nemůže dění na ledě tolik ovlivnit. To je asi největší změna. A také je to větší zodpovědnost, člověk musí dělat důležitá a rychlá rozhodnutí. Ale myslím, že už jsem to zvládl, to nejtěžší mám za sebou,“ řekl Cíger, jenž kromě postu asistenta u slovenského národního týmu trénuje i bratislavský Slovan.
„Přišlo toho víc najednou. Nejdříve mne pan Šupler oslovil jako asistenta, pak přišla nabídka od Slovanu. Takže ten první měsíc byl takový náročnější,“ přiznává a dodává, jak asi jeho práce u národního týmu Slovenska vypadá. „Trenér Šupler je člověk, který si dělá hodně věcí raději sám a já se mu do toho nechci míchat. Když chce něco poradit a slyšet můj názor, tak mu jdu samozřejmě vstříc,“ řekl na závěr.
